Ladino, také judeošpanělština nebo džudezmo, je jazyk sefardských Židů – potomků Židů vyhnaných v roce 1492 ze Španělska a o pět let později z Portugalska. Vychází ze staré kastilštiny, obsahuje ale mnoho slov hebrejských, tureckých, řeckých a francouzských. Psalo se hebrejským písmem, dnes převážně latinkou. Mluví jím už jen několik desítek tisíc lidí.
Aktualizováno 16. 10. 2026 · čtení na 3 minut
| Jazyková rodina | indoevropská, románská (iberorománská) |
| Základ | kastilština konce 15. století |
| Písmo | hebrejské (raši, solitreo), dnes latinka |
| Mluvčí dnes | desítky tisíc |
| Kde se mluví | Izrael, Turecko, USA, Latinská Amerika |
| Instituce | Autoridad Nasionala del Ladino (Izrael, 1997) |
Obsah článku
Vyhnání ze Španělska a nový domov
V roce 1492 vydali španělští králové Ferdinand a Isabela tzv. alhambský edikt, který Židům přikázal přijmout křest, nebo opustit zemi. Portugalsko následovalo v roce 1497. Desítky tisíc vyhnanců nalezly útočiště v Osmanské říši – v Istanbulu, Soluni, Izmiru, Sarajevu, Sofii nebo Jeruzalémě. Další se usadili v severní Africe, v Itálii a v Nizozemsku.
S sebou si přinesli španělštinu konce 15. století. Zatímco se jazyk ve Španělsku dál vyvíjel, v nových komunitách si zachoval staré tvary a výslovnost a přijímal slova z jazyků okolí. Proto ladino zní dnešním Španělům starobyle, ale většinou srozumitelně. Soluň se na staletí stala „sefardským Jeruzalémem“ – ladino tam bylo jazykem většiny města.
Písmo a jazyk
- Písmo: po staletí se ladino psalo hebrejským písmem – v tisku tzv. raši písmem, v rukopisech kurzívou solitreo. Od počátku 20. století, zejména po turecké reformě písma v roce 1928, převládla latinka. V Bulharsku a Jugoslávii se psalo i cyrilicí.
- Slovní zásoba: základ je španělský, náboženské pojmy hebrejské, běžný život obohatila turečtina, řečtina a od 19. století francouzština, kterou se děti učily ve školách Alliance Israélite Universelle.
- Starobylé rysy: ladino zachovalo výslovnost hlásek š a ž, kterou španělština ztratila v 16. století, nebo tvar muestro místo dnešního nuestro (náš).
Ladino, nebo ladinština?
Pozor na záměnu: ladino je judeošpanělský jazyk, o kterém je tento článek; stejným slovem se označuje i jazyk doslovných překladů posvátných textů z hebrejštiny do španělštiny. Ladinština je úplně jiný jazyk – románský jazyk z italských Dolomit, příbuzný se švýcarskou rétorománštinou.
Ladino dnes
Holokaust zasáhl sefardské komunity na Balkáně velmi tvrdě – soluňská obec byla téměř zničena. Potomci přeživších v Izraeli, Turecku, USA nebo Latinské Americe přešli na jazyky nových domovů a ladino se dnes učí hlavně jako jazyk rodinného a kulturního dědictví.
Jazyk ale nezmizel. V Izraeli působí od roku 1997 národní úřad pro ladino (Autoridad Nasionala del Ladino), v Istanbulu vychází noviny El Amaneser a od roku 2018 existuje Národní akademie ladina, přidružená ke Španělské královské akademii. Žijí hlavně sefardské písně – romance, svatební písně a ukolébavky –, které dnes zpívají interpreti po celém světě.
Časté otázky
Je ladino španělština?
Ladino vychází ze španělštiny konce 15. století, vyvíjelo se ale samostatně přes pět set let. Je to samostatný jazyk, kterému dnešní Španělé většinou rozumějí, i když zní starobyle.
Jaký je rozdíl mezi ladinem a ladinštinou?
Ladino je judeošpanělský jazyk sefardských Židů, ladinština je rétorománský jazyk z italských Dolomit. Spojuje je jen podobný název.
Kolik lidí mluví ladinem?
Plynně už jen několik desítek tisíc lidí, většinou starší generace v Izraeli a Turecku. Jako jazyk dědictví se ho ale učí i mladší lidé.
Jakým písmem se ladino píše?
Tradičně hebrejským písmem, dnes převážně latinkou.
Jaký je rozdíl mezi ladinem a jidiš?
Ladino je románský jazyk sefardských Židů ze Středomoří, jidiš germánský jazyk aškenázských Židů ze střední a východní Evropy. Více v článku Jidiš.