Angličtina je v současnosti druhým nejrozšířenějším jazykem na světě hned po mandarínské čínštině. Je mateřským jazykem přibližně 400 milionů obyvatel, jako cizí jazyk ji ovládá více než 700 milionů lidí. Na rozdíl mandarínské čínštiny se dnes angličtina dá považovat za globální jazyk, kterým se mluví mimo jiné na poli mezinárodních organizací a korporací. V anglickém jazyce se píší mezinárodní smlouvy a dohody, jedná se o jazyk obchodu a financí. Anglicky se mluví ve více než 70 zemích, mimo jiné v Austrálii, Novém Zélandu, Indii, Irsku, ale i v exotičtějších destinacích jako je Jižní Afrika, Trinidad a Tobago, Jamajka, Guyana, Grenada, Gambie, Libérie, Bahamy nebo Belize. Zajímavostí je, že angličtina ale není oficiálním jazykem Spojeného království ani Spojených států, je oficiální pouze de facto a je zde nejčastějším jazykem. Ve Spojených státech je oficiální pouze v jednotlivých 27 státech z 50.
Dalším důležitým důvodem, proč je angličtina dnes tak populární a hojně užívaná po celém světě, je populární kultura, zejména hudba a film. Množství současných hudebních stylů jako je rock, jazz, disko a hip hop se zrodilo ve Velké Británii nebo ve Spojených státech a odtud se rozšířila do celého světa. Angličtina je jazykem hudby i v zemích, kde se anglicky běžně nemluví, a to včetně České republiky. To samé platí i pro film, který získal zvláštní tradici v americkém Hollywoodu už ve 20. letech a na světovém výsluní stojí dodnes. Ve skandinávských zemích bývá dokonce dabing filmů velmi výjimečný a většina pořadů zde běží pouze v angličtině.
Současná angličtina je tzv. pluricentrický jazyk. To znamená, že existuje mnoho forem angličtiny, kromě britské a americké například jihoafrická, indická nebo karibská. V samotném Spojeném království narazíme na mnoho anglických dialektů. Kromě britské tzv. Received Pronunciation (český překlad ji obvykle popisuje jako spisovnou britskou angličtinu), v Londýně často uslyšíme také slangovou angličtinu zvanou cockney. Tento dialekt je charakteristický svým rýmováním. Například fráze I’m going upstairs (překlad jdu nahoru) se v cockney řekne I’m going up the apples (doslovný překlad jdu do jablek). Proč? Slovo stairs (schody) se totiž rýmuje s apples and pears (jablka a hrušky). Rýmované slovo vypustíme a výraz v dialektu cockney je na světě. Takovýchto hravých slov a frází v cockney najdeme bezpočet.
Angličtina patří do západogermánské větve indoevropských jazyků. Mezi její příbuzné jazyky patří fríština, němčina, vlámština či nizozemština. Jak už jsme uvedli výše, angličtina rozhodně není po celém světě stejná. Mnoho rozdílů najdeme i mezi britskou a americkou angličtinou. Rozdíly najdeme v gramatice, pravopisu i ve slovní zásobě. Uveďme si pár příkladů. Američané posílají mail a házejí ho do mailbox, zatímco Britové posílají post a dávají ho do postboxu (překlad pošta – poštovní schránka). Brit nosí trousers, ale Američan nosí pants (kalhoty). Neznamená to ale, že si mezi sebou nerozumí. Většinou si Brit s Američanem porozumí podobným způsobem jako Čech se Slovákem.
V počátcích vývoj angličtiny ovlivnily zejména germánské kmeny, které na Britské ostrovy doputovaly během 5. století našeho letopočtu. Právě tyto kmeny z Anglie vytlačili keltské obyvatele do okrajových částí ostrova, a proto jsou jiné jazyky, kterými se mluví ve Velké Británii, jako velština, kornština a irská a skotská galština, silně ovlivněny původními keltskými jazyky. Slova keltského původu v současné angličtině najdeme málokdy, většinou se jedná o místní názvy jako je Thames (český překlad Temže), Kent, Dover nebo York.
Ještě před příchodem Germánů, kolem roku 54 př. n. l. Británii ovládali Římané, kteří sem přivezli latinu, jejíž dozvuk slyšíme i v současné angličtině. Římští obchodníci zde zpopularizovali například slovo wine, jehož český překlad zní víno. Další vlna latiny je pak spojená s rozšířením křesťanství do Británie.
Mezi germánské kmeny patřili Saxové, Anglové a Jutové. Jejich nářečí pak společně vytvořila jednotný jazyk, který dnes nazýváme anglosaštinou nebo také staroangličtina. Samotný název jazyka pak pochází ze jména jednoho z kmenů, Anglů.
V druhé polovině 9. století Britské ostrovy nedokázali odolat náporu Vikingů. Seveřané tak do angličtiny přivedli slova jako anger, sky, egg a další. Překlad anglického Thursday, tedy čtvrtek, dokonce zní Thorův den – Thor je jedním z nejdůležitějších bohů severské mytologie. Další názvy dnů jako je Tuesday (úterý), Wednesday (středa) a Friday (pátek) sice také mohou mít původ ve jménech skandinávských bohů Tyr, Odin a Freya, ve skutečnosti jsou tyto názvy inspirovány spíše jejich anglosaskými protějšky bohy Tiw, Wodan a Friga.
Z tohoto raného období také pochází nejstarší anglická literatura, jako je například epos Beowulf, který je inspirovaný severskými pověstmi. Vypráví příběh prince jménem Beowulf, který přemohl stvůru jménem Grendel.
Staroangličtina a současná angličtina se od sebe značně liší. Můžeme si uvést příklad na srovnání modlitby ve dvou jazykových verzích:
Staroangličtina:
Fæder ure þu þe eart on heofonum, Si þin nama gehalgod. To becume þin rice, gewurþe ðin willa, on eorðan swa swa on heofonum. Urne gedæghwamlican hlaf syle us todæg, and forgyf us ure gyltas, swa swa we forgyfað urum gyltendum. And ne gelæd þu us on costnunge, ac alys us of yfele. Soþlice.
Moderní angličtina:
Father our thou that art in heavens. Be thy name hallowed. Come thy kingdom, be-done thy will, on earth as in heavens. Our daily bread give us today, and forgive us our sins, as we forgive those who have sinned against us. And not lead thou us into temptation, but deliver us from evil. So be it.
K další změně anglické mluvy došlo po roce 1066, kdy Británii ovládli francouzsky mluvící Normané. Ti v nové éře zastávali společensky vyšší postavení, slova francouzského původu bývají dodnes vnímána jako spisovnější. Z francouzštiny pochází přibližně 30% všech anglických slov, například president, constitution, parliament, duke nebo liberty. Obecně z francouzštiny pochází slova popisující oblečení, módu, gastronomii, politiku a umění. Francouzština také silně ovlivnila i gramatiku a pravopis.
Ve 13. století se začala tvořit tzv. Middle English (překládáme jako středověká angličtina nebo častěji středoangličtina). Prvním anglickým králem, jehož mateřský jazyk byla angličtina, byl král Jindřich IV, který nastoupil na trůn v roce 1399. Středověkou angličtinu známe ze slavných děl spisovatele Geoffryho Chaucera, autora známých Canterbury Tales (v českém překladu Povídky canterburské).
Velký vliv měl na tento jazyk také William Shakespeare – vymyslel více než 1600 nových slov. Období tohoto známého dramatika je známé jako alžbětinské období nebo také anglická renesance a je to období kulturního i mocenského vzestupu.
Angličtina byla na vzestupu zejména v tomto období, kdy začala kolonizovat země po celém světě. Velká Británie byla po několik staletí koloniální velmocí, ovládala až jednu třetinu zemského povrchu. Britské impérium bylo známé jako impérium, nad kterým slunce nezapadá. Mezi její kolonie patřily budoucí Spojené státy, Austrálie, Nový Zéland, Kanada. Britové se v těchto zemích usídlili a ovlivnili tak jazyk i celá politická uspořádání a kulturní hodnoty.
Asi čtvrtinu slov používaných v moderní angličtině tvoří slova germánského původu (ať už jde o němčinu, skandinávské jazyky nebo starou angličtinu), dvě třetiny jsou románského původu (francouzština, italština, španělština, latina), mnoho slov pochází také z řečtiny (zejména výrazy týkající se vědy a technologie jako je photography nebo metamorphosis). Dnes tento jazyk zastává podobnou roli, jakou v minulosti zastávala francouzština nebo latina, tzv. lingua franca – jazyk, kterým se dorozumívají lidé mluvící různými jazyky. Současná angličtina se během svého vývoje velmi proměnila. Dnes je globálním jazykem, který se používá v oblasti obchodu, financí, politiky, ale také hudby, filmu a internetu – více než polovina internetového obsahu je podle statistik napsaná v angličtině.
Zdroje:
http://www.studyenglishtoday.net/english-language-history.html
http://www.wordorigins.org/index.php/site/comments/a_very_brief_history_of_the_english_language3/
http://www.britannica.com/topic/English-language
