Také se při studiu cizího jazyka rádi učíte tzv. mezinárodní slova? Tedy taková slova, u kterých se stačí naučit „pouze“ výslovnost či přízvuk podle daného jazyka, a příslušné slovo se tak neomylně dostane do vaší slovní zásoby? A víte, že většina těchto slov pochází právě z francouzštiny? Dokonce prý až 70 % slov v dnešní angličtině má francouzský původ. Také v češtině mnohá slova natolik zdomácněla, že se jejich cizí původ téměř necítí, například adresa, brigáda, hotel, kariéra, kontrola, móda, portrét, signál apod.
Podívejme se tedy na to, jakým vývojem si prošel tento mezinárodní jazyk, který byl po mnoho staletí také jazykem diplomatickým. Vývoj francouzštiny lze rozdělit do čtyř období. Prvním z nich je období staré francouzštiny trvající do r. 1300, druhým obdobím je období střední francouzštiny do 14. a 15. století, na něj navazuje v 16. a 17. století třetí období známé jako renesanční a konečně pak čtvrté období moderní francouzštiny trvající až do současnosti.
Francouzština jako románský jazyk se utvářela z latiny a její pozdější podoby, galorománštiny. Latinu přinesli do severní římské provincie, tehdejší Galie, za dob Julia Caesara Římané. Latinou se zde mluvilo především v úředním styku, kde nahrazovala původní jazyk Galů. Latina však nevymýtila původní jazyk docela. Ten přežíval na venkově a také i v některých městských domácnostech. Po vpádu Germánů, v období pozdního starověku, latina pozvolna mizela a v zemi se vytvořily dvě hlavní skupiny nářečí, které se rozlišovaly podle rozdílných tvarů výrazu „ano“, totiž oïl (z čehož se později stalo oui) na severu a oc na jihu (jižný výraz pro „ano“ je oc). Severní nářečí, tj. francouzština, a jižní nářečí, tj. okcitánština, se označovaly jako langue d'oïl a langue d'oc. Také na východě země se vytvářel další dialekt. Byl to francoprovençal, z kterého se později vyvinul samostatný jazyk frankoprovensálština. Kromě těchto jazyků se navíc můžeme setkat s jazykem označovaným jako la langue romaine, což byl souhrnný název pro několik nářečí, kterými se mluvilo za vlády Karla Velikého. Karel Veliký byl veliký milovník kultury a také latiny. Při každé farnosti zakládal školy pro obyčejný lid a při každém klášteře zakládal školy pro vzdělance, kde se vyučovala klasická latina. Bohužel však po jeho smrti tato tradice zanikla. Mnoho škol bylo zrušeno a opuštěno. Ještě za svého života si Karel Veliký pozval z Anglie mnicha Alquina, který měl za úkol znovu nalézt pravidla klasické latiny. Latina se tak stala v té době jediným jazykem vzdělanců a jediným psaným jazykem. Pro tyto účely vzniklo nové písmo, tzv. karolinská minuskula. Z karolinské minuskuly vznikla později malá písmena abecedy, kterou používáme dnes i my. Jsou to malá písmena latinky.
Následující léta se nesla ve znamení boje o moc. Roku 842 byla sepsána tzv. Štrasburská přísaha (v překladu Les Serments de Strasbourg), která jako první doložila v písemné formě podobu staré francouzštiny (la langue romaine). Jednalo se o právní dokument sepsaný vnuky Karla Velikého, kteří tak vytvořili alianci proti jejich staršímu bratru Lotharovi. Tento text však existuje pouze v jednom rukopise datovaném kolem r. 1000 a obsahuje řadu interpretačních nejasností. Proto není možné určit, nakolik tento jazyk odpovídá jazyku té doby. Avšak nejstarší známý text napsaný jednoznačně francouzsky je báseň v nejsevernějším francouzském dialektu o umučení sv. Eulalie. Text vznikl r. 880 a zde je uveden v románštině a v překladu do francouzštiny:
|
Text v románštině |
|
Text ve francouzštině |
|
Buona pulcella fut Eulalia. |
|
Bonne pucelle fut Eulalie. |
|
Bel auret corps bellezour anima. |
|
Beau avait le corps, belle l'âme. |
|
Voldrent la ueintre li d[õ] inimi. |
|
Voulurent la vaincre les ennemis de Dieu, |
|
Voldrent la faire diaule seruir. |
|
Voulurent la faire diable servir. |
|
Elle nont eskoltet les mals conselliers. |
|
Elle, n'écoute pas les mauvais conseillers : |
|
Quelle d[õ] raneiet chi maent sus en ciel. |
|
« Qu'elle renie Dieu qui demeure au ciel ! » |
|
Ne por or ned argent ne paramenz. |
|
Ni pour or, ni argent ni parure, |
|
Por manatce regiel ne preiement. |
|
Pour menace royale ni prière : |
|
Niule cose non la pouret omq[ue] pleier. |
|
Nulle chose ne la put jamais plier |
|
La polle sempre n[on] amast lo d[õ] menestier. |
|
À ce la fille toujours n'aimât le ministère de Dieu. |
|
E por[ ]o fut p[re]sentede maximiien. |
|
Et pour cela fut présentée à Maximien, |
|
Chi rex eret a cels dis soure pagiens. |
|
Qui était en ces jours roi sur les païens. |
|
Il[ ]li enortet dont lei nonq[ue] chielt. |
|
Il l'exhorte, ce dont ne lui chaut, |
|
Qued elle fuiet lo nom xp[ist]iien. |
|
À ce qu'elle fuie le nom de chrétien. |
|
Ellent adunet lo suon element |
|
Qu'elle réunit son élément [sa force], |
|
Melz sostendreiet les empedementz. |
|
Mieux soutiendrait les chaînes |
|
Quelle p[er]desse sa uirginitet. |
|
Qu'elle perdît sa virginité. |
|
Por[ ]os suret morte a grand honestet. |
|
Pour cela fut morte en grande honnêteté. |
|
Enz enl fou la getterent com arde tost. |
|
En le feu la jetèrent, pour que brûle tôt : |
|
Elle colpes n[on] auret por[ ]o nos coist. |
|
Elle, coulpe n'avait : pour cela ne cuit pas. |
|
A[ ]czo nos uoldret concreidre li rex pagiens. |
|
Mais cela ne voulut pas croire le roi païen. |
|
Ad une spede li roueret tolir lo chief. |
|
Avec une épée il ordonna lui ôter le chef : |
|
La domnizelle celle kose n[on] contredist. |
|
La demoiselle cette chose ne contredit pas, |
|
Volt lo seule lazsier si ruouet krist. |
|
Veut le siècle laisser, si l'ordonne Christ. |
|
In figure de colomb uolat a ciel. |
|
En figure de colombe, vole au ciel. |
|
Tuit oram que por[ ]nos degnet preier. |
|
Tous implorons que pour nous daigne prier, |
|
Qued auuisset de nos Xr[istu]s mercit |
|
Qu'ait de nous Christ merci |
|
Post la mort & a[ ]lui nos laist uenir. |
|
Après la mort, et qu'à lui nous laisse venir, |
|
Par souue clementia. |
|
Par sa clémence. |
Roku 1066 normanský vévoda Vilém I. Dobyvatel pokořil Anglii a francouzština se stala na dlouhou dobu úředním jazykem v Anglii. Pokud se jedná o francouzský spisovný jazyk, ten se utvářel v 11. století na základě západních dialektů francouzské oblasti. Začátkem 13. století ale začal hrát vedoucí roli pařížský dialekt.
V renesančním období se objevily snahy o to, aby se francouzština stala jazykem, kterým lze psát, a aby plnila funkce, které plnila latina. V té době se objevily první překlady bible do francouzštiny a brzy se objevily vědecké práce z matematiky, astronomie, medicíny a geografie psané francouzsky. Také král František I. ve svém ediktu z r. 1539 nařídil, aby „všechny zápisy právních jednání a rozsudků u soudů na všech úrovních a všech smluv, testamentů a dalších právních nástrojů z nich odvozených byly napříště ve francouzštině“. Tyto aktivity vedly k potřebě doplnit francouzskou slovní zásobu z klasických i moderních jazyků. Dvěma nejdůležitějšími zdroji byla v tomto směru italština a angličtina.
Ještě před druhou světovou válkou byla francouzština diplomatickým jazykem a jedním z nejdůležitějších mezinárodních jazyků. Ačkoliv ji po válce z těchto pozic vytlačuje angličtina, stále se dnes používá jako druhý jazyk v mnoha částech světa.
Francouzština je jazyk, který je rozšířený po celém světě. Kde všude se tedy mluví francouzsky? Nejdříve je třeba začít Francií, kde francouzština vznikla a odkud se dále dostávala do dalších evropských i mimoevropských zemí. Dále je francouzština úředním jazykem v Belgii (vedle nizozemštiny a němčiny), v Lucembursku (vedle lucemburštiny a němčiny) a ve Švýcarsku (vedle němčiny, italštiny a rétorománštiny). Francouzština je dále oficiálním jazykem Monackého knížectví. Na Normanských ostrovech má francouzština dosud částečný úřední status, avšak v praxi je její užívání značně omezeno.
Pokud se týká mimoevropských oblastí, je francouzština oficiálním jazykem ve všech teritoriích pod francouzskou vládou, tedy ve Francouzské Guyaně a na mnohých ostrovech na západní polokouli, v Indickém oceánu a Tichém oceánu. Dále je oficiálním jazykem v Kanadě (vedle angličtiny), na Haiti (vedle haitské kreolštiny), na Mauriciu (s angličtinou), Madagaskaru (s malgaštinou), na Komorách, na Seychelách (s kreolštinou a angličtinou). Dále se k nim řadí 20 afrických států, Vanuatu, pět zámořských departementů, kterými jsou Francouzská Guyana, Guadeloupe, Martinik, Mayotte, Réunion, tři zámořská území (Francouzská Polynésie), Nová Kaledonie, dvě společenství (Saint-Barthélemy, Saint-Martin) a jedno územní společenství (Saint-Pierre a Miquelon). Francouzština je také značně rozšířená v severní Africe a užívají jí menšiny především v Itálii a USA. Francouzština je také jedním z šesti oficiálních jazyků OSN a jedním z oficiálních jazyků Evropské unie.
Za hlavní dialekty nebo nářeční skupiny je možné dnes považovat následující dialekty, třebaže jsou možné i jiné klasifikace: Za první skupinu lze označit centrální skupiny, do níž patří společně s dialekty Ȋle-de-France také nářečí champagne na severovýchodě a orléanais na jihozápadě. Další skupina je normanská, dále pak pikardská, valonská, lotrinská, jihovýchodní skupina pokrývající Franche-Comté a severní Burgundsko, jižní skupina pokrývající Bourbonnais a Berry, západní oblast zabírající Touraine, Maine, Anfou, západní Normandi a oblast Gallo, tj. východ (nebretonsky mluvící) Bretaně a jihozápadní oblast, pokrývající Poitou, Aunis, Saintonge a Angoumois. Existují snahy chápat některé tyto dialekty jako jazyky, avšak to by bylo možné uplatnit pouze u valonštiny a pikardštiny.
Pokud jsme na začátku mluvili o mezinárodních slovech, které dala francouzština světu, zkuste si na závěr představit šarmantní francouzský přízvuk a vyslovte jím následující slova: prezident, parlament, parfém, bufet, kupé, inženýr, žampión, želé, bižuterie. Je v nich zcela zřetelně slyšet francouzština, nemyslíte?
https://cs.wikipedia.org/wiki/Francouz%C5%A1tina
http://www.francouzstina.estranky.cz/
