Pryč s cizími výpůjčkami! Užívejte naši řeč! Tak nějak by mohla znít manifestační hesla v období osvícenství, kdy se v islandštině začal vědomě prosazovat jazykový purismus. Islandština se v průběhu staletí vyvíjela více či méně izolovaně a právě díky svému vývoji a snaze očistit jazyk od cizích vlivů se slovní zásoba v průběhu staletí téměř nezměnila. Současní mluvčí se dnes tedy mohou téměř bez problémů začíst do rukopisů středověkých literárních památek. Avšak i tak nalezneme v islandštině celou řadu vyloženě anglických výrazů, které jsou ovšem přizpůsobené islandskému pravopisu a gramatice. Pokud se v islandštině některé takové výrazy začaly používat, vznikly zároveň i paralelní výrazy v islandštině, příkladem může být např. slovo lófaspilari (doslova „přehrávač do dlaně“), tedy vlastně „iPod“. Podívejte se na naši ukázku následujících islandských tvarů a zkuste si tipnout, co asi znamenají: ó mæ gad; vá; að meika sens. Pokud budete číst dál, řešení se na konci našeho textu dozvíte.
Islandský jazyk se vyvinul z jazyka osadníků, kteří připluli v 9. a 10. století ze západního Norska. Islandština se začala samostatně vyvíjet jako jazyk odlišný od norštiny až ve 12. století. Právě z druhé poloviny 12. století pocházejí nejstarší dochované rukopisy. Ty obsahují přeloženou nebo upravenou náboženskou a církevní literaturu z cizích jazyků, soupisy církevního majetku, zlomky zemského zákoníku a pojednání o výpočtech kalendáře. Nejstarší dochované rukopisy jsou známé jaké ságy a obsahují životopisy norských králů a islandských biskupů, popis událostí islandské historie a pravěku. Z konce 13. století se datuje hlavní rukopis básnické sbírky Edda, věnované mytologickým a hrdinským námětům.
Přijetí křesťanství mělo obrovský vliv na samotný jazyk, a to zejména v oblasti slovní zásoby. Mnohá slova původně z řečtiny a latiny byla přejata do islandštiny přes starou angličtinu nebo starou a střední dolní němčinu. Jako příklad uveďme slova kirkja (kostel), messa (mše), prestr (kněz), skóli (škola), skrifa (psát). Také překládáním rytířské literatury se do islandštiny dostala slova, jako např. riddari (rytíř), hæverskr (dvorní, galantní) nebo kurteiss (dvorný). V roce 1262-4 uznal Island svrchovanost Norska, avšak zhruba za 100 let se dostal pod dánskou správu. Od 14. století se islandština a norština stále více odlišovaly, především v důsledku změn v norštině. V té době sem proudila také němčina, a to především v důsledku obchodu s knihami a překladů bible. Od 16. století se na islandštinu čím dále silněji prosazoval dánský vliv.
Začátkem 19. století vzniklo puristické hnutí a většinu slov, které islandština přejala z keltštiny, latiny, dánštiny a románských jazyků, nahradily islandské novotvary. Ty vznikaly obnovováním starých, zčásti zastaralých slov, např. slovo síma (vlákno, příze, provaz, lano) ve staroislandštině bylo základem pro novoislandské sími (telefon, telegraf). Kromě toho další slova vznikala jako kompozita, tj. leikhús (divadlo) vzniklo ze staroislandského leikr (hra) a hús (dům). Na druhé straně však takovýto postup zapříčinil určitou izolaci islandštiny, především v oblasti moderních mezinárodních pojmů. Nejvíce je to vidět na té části slovní zásoby, kterou většina evropských jazyků sdílí, např. veður = počasí, fræði = věda, veðurfræði = meteorologie. Neznamená to ovšem, že výpůjčky z cizích jazyků jsou úplně tabu, slova jako banán, káva tabák jsou v překladu do islandštiny banani, kaffi, tóbak.
Současná islandština v podstatě zachovala gramatickou strukturu staré islandštiny. Jelikož se psaná islandština změnila málo, Islanďané mohou i dnes číst středověké ságy a rozumět jim.
Islandština (v překladu íslenska) patří k západní větvi skandinávské podskupiny germánských jazyků. Islandsky se mluví na Islandu, kde je také úředním jazykem. Kromě toho se mluví islandsky v Severní Americe, kam mnoho Islanďanů emigrovalo v 19. a počátkem 20. století. Celkově mluví islandsky něco přes 300 000 lidí.
V islandštině téměř neexistují dialekty, pouze regionální odchylky ve výslovnosti a slovní zásobě, zejména na severu. Islanďané se na základně škole učí dva jazyky angličtinu a dánštinu.
Ještě jedna zajímavost v islandském jazyce, která se týká jmen. V islandštině totiž příjmení v našem slova smyslu téměř neexistují. K rozlišení osob se stejným křestním jménem se používají jména po otci (v poslední době také po matce), např. Eiríksson (Erikův syn), Eiríksdóttir (Erikova dcera). Při oslovování se používají křestní jména a podle křestních jmen jsou také řazeny telefonní a jiné seznamy.
Na závěr se ještě vraťme k našemu úkolu. Přišli jste na to, co znamenají tvary ó mæ gad; vá; að meika sens? Všechny tyto tvary vycházejí z angličtiny a zde je jejich překlad:
ó mæ gad [ou maj gád] (= oh my god) – Ó můj bože
vá [vau] (= wow) – vyjádření údivu (Páni!)
að meika sens [at mejka sens] (= to make sense) – dávat smysl
A pokud byste někdy hledali slovo, které k nám z islandštiny proniklo, i takové se dá najít. Je jím slovo gejzír, které proniklo nejen do češtiny, ale do většiny jazyků světa.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Island%C5%A1tina
