Plnohodnotný jazyk, nebo dialekt angličtiny? Takové spory se vedou o skotštině (v překladu do skotštiny Scots). Ještě do roku 1707, kdy se Skotsko a Anglie spojily do Království Velké Británie, se jasně jednalo o samostatný jazyk. Pak se ale začala velice prosazovat angličtina. Ta byla všudypřítomná a jejím přičiněním skotština málem zanikla. Jak tedy odpovědět na úvodní otázku? Přečtěte si následující řádky o vývoji skotštiny a zkuste se sami zamyslet nad tím, kam tento jazyk zařadit.
Skotština je germánský jazyk nejblíže příbuzný s angličtinou. Je odvozený částečně z northumbrijské staré angličtiny kmene Anglů starověkého království Bernicia, jehož část se na přelomu 6. a 7. století rozkládala na území dnešního jižního Skotska. Dalším hlavním zdrojem skotštiny byla střední angličtina ovlivněná skandinávštinou přistěhovalců ze severní a střední Anglie ve 12. a 13. století. Tato „angličtina“ byla nejdříve známá jako English, či v lidovém středověkém pravopise Inglis, a teprve od 15. století jako skotština. Tato raná skotština se rozšířila ze středověkých měst a usedlostí a vytlačila gaelštinu a kumbričtinu. Od té doby byla obecnou mluvou skotské nížiny.
V období vlády Stuartovců v 15. a 16. století byla skotština na svém vrcholu, a to jak jazyk mluvený, tak i jazyk státní správy, i jako jazyk literatury. Po jejím vrcholu však nastal úpadek. Její psaná i mluvená podoba byla nyní čím dál více narušována slovními tvary i pravopisem anglického původu. V 17. století se v ní prakticky přestalo tisknout a všechna nově vydávaná díla skotských autorů vycházela v angličtině.
V následujícím století se skotština „opravovala“. Zatímco v nižších společenských vrstvách se nadále mluvilo skotsky, mezi vzdělané vrstvy patřila „slušná“ mluva, tedy angličtina. Skotština byla označována za „velmi pokažený dialekt jazyka“, tj. angličtiny. Mnoho jejích mluvčích navštěvovalo kurzy a soukromou výuku správné výslovnosti angličtiny, začala vycházet spousta učebnic správné anglické výslovnosti a správné anglické gramatiky a řada příruček o předpokládaných chybách, kterých se Skotové dopouštějí, tzv. skotismech. Mnoho Skotů ze středních vrstev také usilovalo o „zdokonalení“ pokažené skotštiny prostých lidí, což podle některých očekávání mělo přispět k jejímu naprostému zániku.
Pak nastal ale obrat způsobený možná lítostí nad zánikem jazyka. Byly sestaveny slovníky, byly založeny místní „kluby Johna Burnse, soukromníci začali sponzorovat aktivity dětí a studentů týkající se skotského jazyka. Začaly se objevovat snahy prosazující její výuku na univerzitách. Takové snahy pokračovaly i ve 20. století. Od konce 60. let nabyly tyto snahy přímo masových rozměrů. Dnes se skotština vyučuje na univerzitách, vzniká mnoho iniciativ podporujících její výuku ve školách i skotskou literaturu, byl vydán slovník, který měl u veřejnosti značný úspěch, jsou podporovány projekty v oblasti skotské filologie prostřednictvím grantů. V prosazování tohoto jazyka je ale ještě spousta práce. Řada lidí, kteří používají skotštinu, si totiž většinou neuvědomuje její historické zázemí, a proto svůj jazyk stále pokládá za slang nebo za špatnou angličtinu.
Skotština se již od 19. století rozděluje na pět hlavních regionálních nářečních skupin. Je to ostrovní skotština, kterou se mluví na Orknejích a Shetlandách, dále pak severní skotština, kterou se mluví severně od Dundee, centrální neboli střední, kterou se mluví od Fife a Perthshire po Lothians a Wigtownshire, jižní, nebo prostě "Hraniční jazyk" nebo "Hraniční nářečí", kterým se hovoří v Scottish Borders a ulsterská, mluvená potomky skotských osadníků na pobřežní Severního Irska a v Hrabství Donegal v Irské republice. Standardní jazyk je založen na centrálním dialektu, kterým byla napsána literární díla Roberta Burnse, Waltera Scotta, Roberta L. Stevensona a mnoha dalších spisovatelů.
A pokud ještě stále sami nevíte, zda skotštinu považovat za samostatný jazyk či dialekt angličtiny, podívejte se na následující ukázku z Nového zákona. Třeba pak budete mít jasněji:
This is the storie o the birth o Jesus Christ. His mither Mary wis trystit til Joseph, but afore they war mairriet she wis fund tae be wi bairn bi the Halie Spírit. Her husband Joseph, honest man, hed nae mind tae affront her afore the warld an wis for brakkin aff their tryst hidlinweys; an sae he wis een ettlin tae dae, whan an angel o the Lord kythed til him in a draim an said til him, “Joseph, son o Dauvit, be nane feared tae tak Mary your trystit wife intil your hame; the bairn she is cairrein is o the Halie Spírit. She will beir a son, an the name ye ar tae gíe him is Jesus, for he will sauf his fowk frae their sins.”
Aa this happent at the wurd spokken bi the Lord throu the Prophet micht be fulfilled: Behaud, the virgin wil bouk an beir a son, an they will caa his name Immanuel – that is, “God wi us”.
Whan he hed waukit frae his sleep, Joseph did as the angel hed bidden him, an tuik his trystit wife hame wi him. But he bedditna wi her or she buir a son; an he caa’d the bairn Jesus.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Skot%C5%A1tina
https://cs.wikipedia.org/wiki/Skotov%C3%A9