Když uslyšíme slovo „rétorománština“, možná si vybavíme znalosti ze základní školy, kde jsme se učili, že ne v každém státě se mluví jedním jazykem, ale že existují státy, kde je úřední řečí hned několik jazyků. Jako příklad sloužilo právě Švýcarsko, ve kterém jsou hned čtyři úřední jazyky – němčina, francouzština, italština a rétorománština. Zatímco o prvních třech jazycích jsme toho slyšeli poměrně dost, o rétorománštině jsme neměli ani ty mlhavé představy. Pojďme tedy společně tyto mlhavé představy rozptýlit a poznejme blíže, co se skrývá pod termínem rétorománština.
Pokud chceme mluvit o rétorománštině, je třeba ze všeho nejdřív vědět, co tímto termínem vlastně označujeme. Pod termínem rétorománština se totiž skrývá více nářečí používaných částečně na území Rhaetie, tedy bývalé římské provincie. Dnes je proto vhodnější mluvit spíše o rétorománských jazycích. Nebylo to tak ale v minulosti. Roku 1883 vyšla publikace Raetoromanische Grammatik sestavená Theodorem Gartnerem. V této publikaci se objevil termín rétorománština, který spojoval švýcarské dialekty rumanštiny, latinské dialekty v italském Tyrolsku a friulské dialekty v okolí města Udine u severní a jižní hranice oblasti s italským jazykem a u hranice německé a slovinské jazykové oblasti. Již před Gartnerem se tato tři nářeční území spojovala, i když pod jiným názvem, anebo se jim jméno nedávalo.
Termín rétorománština se však užíval již před Gartnerem a označovaly se jím romanšské dialekty v Graubündenu. V roce 1938 se termín rétorománština stal dokonce ústavním označením pro tyto dialekty ve Švýcarsku. Termín rétorománština se dnes neužívá důsledně, často se právě vztahuje jen na nářečí ve švýcarském Graubündenu. Jde v podstatě o rétorománštinu v užším slova smyslu, tedy rumanštinu.
První texty, ve kterých se objevuje rétorománština, pocházejí již z 10. století. Jednalo se vesměs o náboženské a právnické texty. Literární texty vznikly až v 16. století. První epická báseň byla napsána roku 1527 a překlad Nového zákona byl pořízen roku 1560. Rozvoj literatury psané v rétorománštině nastal pak v 19. století, kdy se objevilo poměrně velké množství básníků píšících v různých dialektech.
V roce 1938 byl rétorománštině přiznán status národního, ale ne oficiálního jazyka. Od roku 1996 byla rétorománština polooficiálním jazykem ve Švýcarsku. Na státní úroveň byl jazyk legalizován jazykovým zákonem až roku 2010. Dnes v rétorománštině vysílá celodenně rozhlas a veřejná televize 90 minut týdně. V rétorománštině vychází asi 20 knih ročně.
Rétorománština nebo také románština (v překladu do rétorománštiny rumantsch/romontsch/rumauntsch) patří do skupiny románských jazyků, vyšla tedy původně z lidové latiny. Počtem mluvčích se jedná o velice malý jazyk. Mluví jím asi 0,8 procent obyvatelstva Švýcarska, a to především v kantonu Graubünden / Grigioni / Grischun. Celkově to je asi 35 000 mluvčích. Spolu s němčinou, francouzštinou a italštinou je rétorománština, resp. rumanština, úředním jazykem Švýcarské konfederace, i když sama je tvořena několika nářečími.
A proč tolik nářečí, a ne sjednocený jazyk? Vysvětlení je jednoduché. Obyvatelstvo žilo v těžce dostupných oblastech, kde regiony nepřicházely do vzájemného kontaktu. To způsobilo vznik pěti (historicky šesti) hlavních skupin, neboli idiomů, která byla kodifikována. Je to sursilvan, sutsilvan, surmiran, vallader a puter.
Pokud znáte některý jiný románský jazyk, přečtěte si nejdříve následující text v rétorománštině a pokuste se říct, o čem byl. Jedná se o velice známý příběh:
La vulp era puspè ina giada fomentada. Qua ha ella vis sin in pign in corv che tegneva in toc chaschiel en ses pichel. Quai ma gustass, ha ella pensà, ed ha clamà al corv: «Tge bel che ti es! Sche tes chant è uschè bel sco tia parita, lura es ti il pli bel utschè da tuts».
Pro porovnání s jazyky blízkými rétorománštině uvádíme tento text také v překladu do italštiny a latiny:
La volpe era nuovamente affamata. Vide un corvo posato su un pino con un pezzo di formaggio nel becco. Come lo gusterei, pensò la volpe, e disse al corvo: « Come sei bello ! Se il tuo canto è così bello come il tuo aspetto, allora sei il più bello fra gli uccelli ».
Cum vulpes rursus esuriebat, subito vidit corvum abiete residentem et caseum in ore tenentem. Cum hunc sibi dulci sapore fore secum cogitavisset, clamavit ad corvum: «Quam pulcher es! Cum tibi cantus aeque pulcher est atque species, tum es pulcherrimus omnium alitum».
Uhodli jste? Jedná se o úryvek ze známé bajky o lišce a vráně, která drží v zobáku sýr. Zde je český překlad:
Liška dostala znovu hlad. Uviděla vránu, jak sedí na borovici a v zobáku drží kus sýra. Jak bych si ho dala, pomyslela si liška, a řekla vráně: «Jak jsi krásná! Jestli je tvůj zpět tak krásný jako ty, jsi ten nejkrásnější pták ze všech».
Možná vás napadne, jestli rétorománština vůbec obsahuje nějakou bližší jednotu? Ano, obsahuje ji právě v rumanštině. Rumantsch grischun byl vytvořen pro sjednocení psaného jazyka, který nepotlačuje nářečí a který byl vytvořen na základě tří hlavních psaných variant rumanštiny. Právě tento jazyk je akceptován na kantonální i federální úrovni jako jazyk správy.
https://cs.wikipedia.org/wiki/R%C3%A9torom%C3%A1n%C5%A1tina
https://cs.wikipedia.org/wiki/R%C3%A9torom%C3%A1ni
