„A“ jako ananas, „B“ jako baroko. Tak by mohl znít začátek abecedy slov, která se do češtiny, a nejen do ní, dostala z portugalštiny. Název „ananas“ vychází z původního slova jihoamerických indiánů „anana“ a označuje všem nám známou tropickou plodinu, se kterou se Evropané poprvé setkali až po objevení Ameriky koncem 15. století Kryštofem Kolumbem. Název „baroko“ vychází z portugalského pérola barroca a značí perlu nepravidelného tvaru. Název byl původně posměšný pro vše nabubřelé, nesprávné a směšné. Později se tento název vžil jako běžné označení umělecko-kulturního směru, který vládl Evropě v 17. a 18. století.
Portugalština se vyvinula na západě Iberského poloostrova z tzv. vulgární latiny (v překladu latino volgare ), která byla užívána římskými vojáky a osadníky na poloostrově od třetího století př. n. l. Římané si podrobili západ Pyrenejského poloostrova, kde leží dnešní Portugalsko a Galície. Z tohoto území se stala později provincie Lusitania. Odtud také vychází společné kořeny galicijštiny a portugalštiny. Oba jazyky tak až do středověku tvořily jediný jazyk označovaný jako galicijsko-portugalský. Na něj měl vliv rovněž jednak vpád Germánů jednak vpád Maurů. Od Germánů jsou známé výrazy, jako např. guerra (válka) z gótského wirro, roubar (uloupit) z germánského raubon, saga (sága, pohádka) z gótského saega. Z arabštiny pak přišly výrazy alface (hlávkový salát) z alkhass, almofada (polštář) z almukhadda, armazém (sklad) z almahazan nebo garrafa (láhev) z garrafâ.
Po získání nezávislosti Portugalska na Kastilii se vyvíjely portugalština a galicijština jako dva nezávislé jazyky. Z portugalštiny se postupně stával spisovný jazyk.
Nejstarším portugalským literárním textem je píseň Raimbauta de Vaqueiras z konce 12. století a Cantiga trovadoresca Pai Soares de Taveiros přibližně ze stejné doby.
V roce 1290 založil král Dionysius první portugalskou univerzitu, Estudo Geral v Lisabonu. Rozhodl, že "vulgární latině", jak byla tehdy ještě portugalština označována, má být dána přednost před latinou klasickou. Od roku 1296 používala portugalštinu rovněž královská kancelář, a proto tento jazyk nalezl použití nejen v poezii, ale také v zákonodárství a soudních spisech.
S postupující reconquistou docházelo postupně k šíření portugalštiny na jih. Do poloviny 13. století dosáhlo toto rozšíření jižní hranice dnešního Portugalska.
V době portugalských zámořských objevů, tj. v období 14. až 16. století, se portugalština rozšířila do mnohých oblastí Asie, Afriky a Ameriky. V 16. století měla dokonce v Asii a Africe postavení jako lingua franca, neboť byla užívána nejen jako řeč správní, ale i jako prostředek komunikace v obchodním styku a při styku místních vládců s Evropany všech národností. Její postavení bylo natolik významné, že na Cejlonu králové plynně mluvili portugalsky a urození lidé často přijímali portugalská jména. K rozšíření jazyka přispěla také smíšená manželství mezi Portugalci a domorodci. V mnoha oblastech byla portugalština navíc spojena s křesťanskou misijní aktivitou, proto byli často také Portugalci označováni jako Cristão (v překladu křesťané). I když se později Holanďané pokoušeli vymýtit portugalštinu z Cejlonu a Indonésie, zůstala zde dlouho jako jazyk rozšířený a oblíbený.
Díky zámořským objevům přišla portugalština do kontaktu s místními jazyky, ze kterých přejala portugalština spoustu slov, které dále zprostředkovala ostatním evropským jazykům, např. chá (čaj), z čínského cha, jangada (vor) z malajštiny, manga (mango) z malajského mangga, jaguar (jaguár) z tupí-guaraní jaguára, pipoca (popcorn), tucano (tukan) z guaraní tucan, banana (banán) z wolofštiny, chimpanzé (šimpanz) z bantu.
Poté, co Portugalsko ztratilo svůj vliv v Indii, Cejlonu, Malajsii a Indonésii ve prospěch jiných evropských mocností, vznikaly a rozvíjely se zde portugalské kreolské jazyky. V mnoha jazycích se vyskytují portugalská slova ve slovní zásobě, jako např. slovo pan (v portugalštině pão) pro chléb v japonštině, sepatu (portugalsky sapato) pro výraz bota v malajštině (indonéštině), keju (v portugalštině queijo) pro sýr také v malajštině nebo meza (v portugalském jazy mesa) pro stůl ve svahilštině.
Od poloviny 16. století došlo k významnému odlišení staroportugalštiny, za kterou se považuje portugalský jazyk od 12. století do první poloviny 16. století, a novověké portugalštiny. Právě v polovině 16. století se do portugalské slovní zásoby totiž dostala celá řada výpůjček z latiny, řečtiny, italštiny a španělštiny. Za formální předěl je zde možné považovat vydání Cancioneiro Geral od Garcíy de Resende v roce 1516.
Možná jste už také někdy zaslechli výraz pidžiny. Oč se tedy jedná? Když začalo Portugalsko ve středověku budovat svou koloniální říši, přišla portugalština do kontaktu s místními jazyky a ze vzájemného kontaktu povstaly pidžiny, které byly do 18. století v Asii a v Africe používány jako lingua franca. Tyto pidžiny postupem času obohacovaly svou gramatiku a slovní zásobu a staly se běžně používanými jazyky etnicky smíšeného obyvatelstva.
V dnešní době je portugalština rozšířena nejenom v Evropě na Pyrenejském poloostrově, ale i v jiných zemích světa. Portugalsky mluví asi 208,1 milionu lidí, z toho pouze 10,6 milionu v Portugalsku. Nejvíc se portugalsky mluví v Brazílii, největším státě Latinské Ameriky, a to 195 milionů obyvatelstva. Zbývající část potom připadá na bývalé portugalské kolonie v Africe (Angola, Mosambik, Guinea-Bissau, Kapverdy, Svatý Tomáš a Princům ostrov) a na Východní Timor. Podle počtu mluvčích zaujímá druhé místo mezi románskými jazyky, hned po španělštině. Je také jedním z 24 oficiálních jazyků Evropské unie.
Jako jediný úřední jazyk je portugalština ustanovena v Portugalsku, Brazílii, Angole, Mosambiku, Svatém Tomáši a Princově ostrově. Společně s jinými jazyky je portugalština úředním jazykem ve Východním Timoru (vedle tetumštiny) a Rovníkové Guiney (společně se španělštinou a francouzštinou). Na Kapverdách, v Guineji-Bissau a Rovníkové Guineji je sice jazykem úředním, ale není jazykem nejdůležitějším. Důležitým, nikoliv však úředním jazykem je portugalština v Andoře, Lucembursku (zhruba deset procent obyvatelstva), Namibii a JAR. Je také regionálním jazykem v Číně (Macao).
Portugalština zahrnuje kromě dialektů, kterými se mluví na území Portugalska, také galicijštinu a nářečí, kterými se mluví na Azorském souostroví a na ostrově Madeira. Portugalské dialekty se dělí na čtyři hlavní skupiny, a to severní nářečí, která zahrnují galicijštinu, miňotský dialekt (na jih od řeky Minho) a transmontánský tedy mirandský dialekt, dále pak dialekty středního Portugalska, které se skládají z aveirsko-coimberského dialektu (na atlantickém pobřeží) a z beirského dialektu (na východě), jižní skupinu, která zahrnuje skupinu dialektů, kterými se mluví v jižní, téměř celé polovině Portugalska a dělí se na dialekty alentejské (horní a dolní) a na dia, algarvské nářečí a konečně skupinu ostrovních dialektů, kterými se mluví na Azorách a na Madeiře. Tato skupina je velmi příbuzná s jižním dialektům.
Ještě je třeba alespoň se zmínit o brazilské portugalštině. Brazilská portugalština je termín označující variantu portugalského jazyka používanou více než 191 milióny Brazilců a jedná se o nejrozšířenější variantu portugalštiny vůbec. Tato varianta portugalštiny se vyučuje v zemích Jižní Ameriky, populární je zejména v Argentině a Uruguayi, dostala se i do Spojených států. Mezi evropskou a brazilskou portugalštinou jsou různé rozdíly, zejména ve slovní zásobě, výslovnosti a syntaxi, zejména v regionálních variantách; ve formálních textech jsou rozdíly menší. V mluvené řeči se potom vyskytuje značné množství odlišností i uvnitř těchto zemí.
Portugalština (língua portuguesa) je tedy románský jazyk, který spadá do iberorománské větve, a to spolu se španělštinou, katalánštinou a galicijštinou. V současné době jazykovědci nahlížejí na portugalštinu a galicijštinu jako na jeden celek. Samotný portugalský jazyk je tvořený z 90% ze slovní zásoby latiny a jen velmi málo z jazyka původních obyvatel.
Portugalština je sice v mnoha aspektech velmi podobná španělštině, ve výslovnosti se od ní ale značně liší. S trochou cviku je pro Portugalce možné rozumět španělštině a naopak. Podívejme se například na větu Ona zavírá okno vždy před večeří v překladu do portugalštiny, galicijštiny a španělštiny:
Ela fecha sempre a janela antes de jantar. (portugalsky)
Ela pecha sempre a fiestra antes de cear. (galicijsky)
Ella cierra siempre la ventana antes de cenar. (španělsky)
Existují místa, kde se vedle sebe mluví španělsky a portugalsky. Portugalští rodilí mluvčí dovedou obvykle číst španělsky psaný text a naopak, i když mluvené řeči nerozumějí (mluvená řeč se také mimochodem zpravidla vyvíjí rychleji než psaná, která je díky tomu blíže původnímu – společnému – stavu).
A jedna rada na závěr: pokud někdy pojedete do Portugalska nebo Brazílie, nemluvte s místními obyvateli španělsky, nemají to rádi a bývá to považováno za ignoranci.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Portugal%C5%A1tina
https://cs.wikipedia.org/wiki/Brazilsk%C3%A1_portugal%C5%A1tina
