Gulyás, csárdás, kocsi neboli v překladu do češtiny guláš, čardáš, kočár. Tak taková slova dala maďarština nejen češtině, ale i dalším evropským jazykům. Jiná slova, jako například puszta, paprika, huszár, nejsou sice původem maďarská, ale maďarština se zasloužila o jejich rozšíření. Další slova, která se z maďarštiny dostala do češtiny, jsou baganče, bunda, čabraka, čalamáda, dolman, kočí, lečo, pandur, perkelt. A co slovo magyar, které v češtině taktéž zdomácnělo? Slovo magyar v sobě obsahuje ugrofinské mon (mluvit, maď. mond) a er (muž). Předci dnešních Maďarů tímto slovem označovali sami sebe jako ty, kteří mluví. Většina evropských jazyků však převzala jméno z označení ungri (latinsky Hungari). Tento název pochází z kmenového svazu Onogurů, ke kterým se v 6. století přidali předci dnešních Maďarů, čímž se stali součástí turkické říše. V nejstarších západních písemných záznamech jsou obyvatelé této říše zmiňováni jako turci nebo ungri (podle Onogurů).
Pojďme se podívat na to, jakým vývojem si prošel tento exotický evropský jazyk, který se nazývá maďarština. Vývoj maďarštiny lze rozdělit do pěti období, přičemž je však třeba mít na paměti, že o maďarštině můžeme hovořit až od období, ve kterém Maďaři přišli na území dnešního Maďarska, tj. kolem 9. a 10. století. První období je nazýváno jako protomaďarština. Jedná se o období, které trvalo asi do 1000 let př.n.l. V tomto období se mluvilo jakýmsi prajazykem či protouralštinou v oblasti pohoří Uralu. Samotná maďarština se z tohoto jazyka vyčlenila asi v letech 1000 – 500 př.n.l.
V těchto letech také začíná druhé období periodizace maďarštiny, které trvalo až do roku 896 n.l. Bylo to období, kdy se tehdejší obyvatelé postupně přemisťovali a roku 896 dosáhli horního Potisí (Maďarsko). Roku 1000 pak vytvořili království.
Následujícím, tedy třetím obdobím, je stará maďarština, která trvala až do 16. století, kdy začala nadvláda Turků nad Maďary. Na počátku tohoto období se už objevovaly první zmínky v maďarštině. Jednalo se o tituly, kmenová, osobní a místní jména, která se objevovala v arabských, perských, byzantských a západoevropských pramenech. Jedním z nejstarších je darovací listina řeholnic z Veszprému, napsaná řecky a datovaná z doby před r. 1002, a zakládací listina opatství tihanyského z r. 1055, napsaná latinsky. Další fragmenty lze najít v soudních dokumentech, seznamech daní a ve středověkých latinských kronikách.
Prvním písemným dokladem se souvislým maďarským textem je Pohřební řeč (Halotti Beszéd) asi z r. 1200 obsahující 190 slov. Dalším starým maďarským textem je Staromaďarský pláč Panny Marie (Ómagyar Mária Siralom) z doby kolem r. 1300. Z období 15. a 16. století se dochoval velký počet maďarských náboženských kronik. První překlad Bible do maďarštiny, známý také jako Bible husitská, byl pořízen po roce 1430.
Čtvrté období ve vývoji maďarštiny nazývané střední maďarština trvalo až do konce 18. století. V tomto období byla maďarština významně ovlivněna turečtinou neboť v průběhu 16. a 17. století byla centrální část Uher pod nadvládou Osmanské říše. Kromě toho se objevilo také mnoho nových výpůjček z němčiny a francouzštiny. Myšlenky národního obrození se sice objevily v druhé polovině 18. století, avšak v roce 1784 císař Josef II. vyhlásil patent, kterým zaváděl němčinu jako jediný úřední a vyučovací jazyk v Uhrách. Úředníci se tak měli do tří let naučit německy. Do té doby to byla latina, která si uchovávala své postavení úřední řeči a vysoké prestiže. Císař ji však již považoval za mrtvý jazyk. Maďarština zase byla považována za nedokonalou a nevhodnou pro úřední potřeby. Navíc velká část jazykově různorodého obyvatelstva maďarsky vůbec nemluvila. Jazykové nařízení se ale setkalo s velkým odporem. Ve svém důsledku vedlo ke vzniku hnutí za modernizaci a zdokonalení maďarštiny.
Páté a poslední období maďarského jazyka, nazývané jako moderní maďarština, se počítá od konce 18. století dodnes. Maďarské hnutí za modernizaci a zdokonalení maďarštiny vytvořilo více než deset tisíc nových slov, především odvozováním od maďarských slovních základů. Mnohá z nich se používají dodnes. V první polovině 19. století byla rovněž vytvořena první pravidla maďarského pravopisu. V roce 1844 byla maďarština prohlášena úředním jazykem a nahradila latinu. V tomto období vznikla také první normativní mluvnice a pravopis. Po rozpadu Uherského království a vzniku Maďarska se stal maďarský stát národnostně a jazykově jednotným.
Maďarsky se mluví především v Maďarsku, kde jí mluví zhruba 9,9 milionů obyvatel. Kromě toho mluví maďarsky menšiny v sousedních zemích, které byly v minulosti součástí Uherského království. Jedná se o bývalé Sedmihradsko, které je dnes součástí Rumunska, jižní Slovensko, srbskou provincii Vojvodinu, Podkarpatskou Rus na Ukrajině a rakouskou spolkovou zemi Burgenland. Zčásti jí mluví také maďarští vystěhovalci žijící v Evropě, severní a jižní Americe a Austrálii.
Maďarština je úředním jazykem Maďarska a zároveň jedním z úředních jazyků Evropské unie. Maďarština je kromě toho jedním z úředních jazyků srbské provincie Vojvodiny a spolu se slovinštinou je oficiálním jazyk tří samosprávných obcí ve Slovinsku (Hodoš / Hodos, Dobrovnik / Dobrónak a Lendava / Lendva). Maďarština je také oficiálně uznaný jazyk většiny obyvatel nebo označovaný jako regionální jazyk v Rakousku, Chorvatsku a na Slovensku. V Rumunsku je oficiálním jazykem v těch obcích, městech a samosprávných jednotkách, kde je podíl maďarského etnika vyšší než 20 %.
Maďarština rozlišuje čtyři dialekty. Jsou to jimi západní, kterými se mluví na západ od Dunaje, severní skupina včetně palackého dialektu severně od linie Nitra-Szolnok-Košice, dialekty jižní, kterými se mluví v jihovýchodních částech Zadunají, v oblasti Szegedu a ve Velké uherské nížině a východní skupina, kterými se mluví na východ od linie Tisa-Körös, jižně od Köröse a také v západním a severozápadním Rumunsku. Maďarským csángó dialektem, se dorozumívají v kraji Bacău (Rumunsko) a v Moldávii. Většina obyvatel mluvících csángó byla izolována od ostatních Maďarů, a proto si uchovala dialekt velmi podobný středověké maďarštině.
A proč vlastně mluvíme o exotickém jazyce? Maďarština, jako jeden z mála evropských jazyků nespadá do indoevropské rodiny, ale řadí se do uralské jazykové rodiny. Společně s jazyky, kterými se hovoří na severovýchodě Evropy, jako je například finština a estonština, spadá do ugrofinské větve. Přes jistou podobnost mluvnického systému a společné kořeny slovní zásoby je však s těmito jazyky dosti vzdálená – asi jako slovanské jazyky s jazyky keltskými či íránskými. Nejbližšími jejími příbuznými jsou jazyky nepočetných západosibiřských Chantů a Mansijců, čili jazyky obsko-ugrické. Maďarština není s žádným jazykem příliš srozumitelná.
Maďarská slovní zásoba byla silně ovlivněna mnoha jinými jazyky. Obecně lze ale říct, že moderní psaný i mluvený jazyk má z 80% ugrofinský základ. Jakého původu jsou tedy některá přejatá slova? Některá jsou původu íránského, další kavkazského, velkému vlivu byl jazyk vystaven ze strany turkických jazyků, dále pak slovanských jazyků, němčiny, románských jazyků, zejména rumunštiny. Dále pak existuje velký počet výpůjček z moderních evropských jazyků a mezinárodních slov původem z latiny a řečtiny.
Pro nás může být zajímavý právě vliv slovanštiny. Maďarština z ní přejala slova, jako například abrak (obrok), abrosz (ubrus), bárány (beránek, jehně), barát (přítel, kamarád, mnich, řeholník), barázda (brázda), beszéd (řeč, mluva, projev), bika (býk), bolha (blecha), borona (brány), borotva (břitva), coboly (sobol), cseresznye (třešně), csuka (štika), csütörtök (čtvrtek), deszka (deska), dinye (dýně), drága (drahý), ebéd (oběd), ecet (ocet), galamb (holub), kalács (koláč), kapa (motyka), kapor (kopr), kása (kaše), kasza (kosa), kocka (kostka), kolbász (klobása), komorna (komorná), komornyik (komorník), kovács (kovář), kulcs (klíč), lapát (lopata), málna (malina), medve (medvěd), molnár (mlynář), pálinka (pálenka), patak (potok), pecsenye (pečeně), répa (řepa), szalma (sláma), szánkó (sáňky), szarka (straka) szerda (středa) szoknya (sukně), tészta (těsto), uborka (okurka), unoka (vnuk), vacsora (večeře), vidra (vydra), vihar (vichr, vichřice), villa (vidle), zsír (omastek, sádlo).
Jedná se o poměrně velkou část maďarské slovní zásoby, která byla ovlivněna právě slovanštinou. Maďarský jazykovědec István Kniezsa (1898 – 1965) dokázal, že dokonce více než 1200 základních slov užívaných v maďarštině má právě slovanský původ.
http://lingvo.info/cs/lingvopedia/hungarian
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ma%C4%8Far%C5%A1tina
