Překlady z a do faerštiny

Když v 9. století připluli k břehům Faerských ostrovů první kolonisté, zcela jistě netušili, že z jazyka, kterým se dorozumívali, se vyvine nová svébytná řeč, která přečká více než deset staletí. Tou řečí byla faerština. Odkud se vzala a jak se dále vyvíjela, si povíme na následujících řádcích.

Faerština je potomkem staré severštiny, jazyka kolonistů, kteří se počátkem 9. století usadili na prakticky neosídlených Faerských ostrovech. Podle podoby staré faerštiny se má za to, že většina kolonistů pocházela ze západního Norska. Severští kolonisté neměli pravděpodobně žádnou významnou psanou kulturu. Z doby mezi 1000 - 1500 se dochovalo jen pár runových nápisů.

V následujících letech převzalo nadvládu nad Faerskými ostrovy Dánsko a tamějším jazykem komunikace se stala dánština. Dánsky se psalo i v dalších staletích. Zlom nastal tehdy, kdy mladý Faeršťan Jens Christian Svabo dostal královský příkaz odcestovat z Dánska na Faerské ostrovy a napsat zprávu o tamější ekonomické situaci. Už v 70. letech 18. století začal pracovat na faersko-dánsko-latinském slovníku. Svůj pobyt využil k obohacení vlastní slovní zásoby a shromáždění sbírky balad. Aby mohl vše zaznamenat, musel vytvořit faerský pravopis. Jeho účelem bylo, aby faerština neupadla v zapomnění. Přesto však nabádal obyvatelstvo, aby přijalo dánštinu jako jazyk dokonalejší a vhodnější, protože je žádoucí, když obyvatelstvo mluví stejným jazykem. Tím však dosáhl pravého opaku. Přestože faerštině chyběla středověká literatura, vyvinula se silná ústní tradice.

Počátkem 19. století se objevil zájem o Svabovy balady. Objevili se noví sběratelé, kteří upravili sbírku balad, a vydali ji roku 1822. Následovaly další balady a ústní slovesný materiál. Období národního obrození, které se táhlo celou Evropou, dopadlo i na faerštinu a na její dosud nepoznané bohatství.

Další osobou, díky které se faerština posunula ve svém vývoji, byl vydavatel V. U. Hammersheimb. Pro svůj rodný jazyk začal sestavovat standardní pravopis. Postupem doby byl jeho pravopis postupně zdokonalován, až se v polovině 19. století přiblížil konečné podobě. Hammersheimbův pravopis vycházel ze směsi staré severštiny a islandštiny, což znamenalo, že vznikla značná mezera mezi jazykem mluveným a jazykem psaným. Jeho výhodou však bylo, že umožňoval číst faersky i lidem mluvících jinými skandinávskými jazyky a sjednocoval v sobě mnoho fonologických systémů faerštiny. Hammesheimbův pravopis se udržel až do dnešní doby.

Faerština byla zavedena do škol již roku 1906, ale až roku 1948 byla zavedena jako první vyučovací jazyk. Od udělení rozsáhlé autonomie v tom stejném roce nastal rychlý rozvoj. Faerština byla vyhlášena prvním úředním jazykem a v hlavním městě byla zřízena faerská univerzita. V roce 1957 bylo zahájeno rozhlasové, později i televizní vysílání ve faerštině. V dnešní době existuje také mnoho faerských novin a časopisů. I přes ohromný rozmach, kterého faerština dosáhla, se někdy pro účely administrativního a právního účelu však stále používá dánština.

Faerština (v překladu Føroyskt) je severogermánský jazyk, kterým se mluví na Faerských ostrovech (asi 48 300 lidí), které jsou autonomní součástí Dánska, a v jižních oblastech Dánska (asi 21 000 lidí). Stejně jako islandština, tak i faerština přežila na izolovaných ostrovech bez podstatných jazykových změn od starověku až do dnešní doby. Faerský jazyk má tedy mnoho archaických rysů. Slovní zásoba je ovlivněna dánštinou.  Základem spisovného jazyka se stal dialekt hlavního města Torshavn. Faerština je prvním úředním jazykem na Faerských ostrovech, druhým úředním jazykem je pak dánština.

Pokud se týká dialektů, říká se o faerštině, že co vesnice, to jiný dialekt. Ale ani tak to nesmíme brát doslova. Větší rozdíly  mezi dialekty jsou patrné především ve výslovnosti. Ve vzájemné srozumitelnosti není problém. Každý obyvatel užívá vlastní variantu jazyka a přesto je mu dobře rozumět.

Pokud bychom měli přiřadit faerštině nějaký jazyk, který je jí nejvíce podobný, asi by to vyhrála islandština. Jedná se však o natolik rozdílné jazyky, že si obyvatelé jednotlivých ostrovů vzájemně nerozumí. Je to dáno mimo jiné tím, že výslovnost obou jazyků je velmi odlišná. Například předložka hjá, která se v islandštině vyslovuje přibližně jako [hjau], se ve faerštině vyslovuje jako [čoa]. Co však oba jazyky spojuje, je jejich starobylý charakter, který se od středověku nijak výrazně nezměnil. Na závěr si můžete v následující ukázce porovnat některá faerská slova a fráze s překlady do jiných germánských jazyků:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Faer%C5%A1tina