Věřili byste, že tato věta ”A æ o æ ø i æ å, æ a!“ dává smysl? Opravdu. Jedná se o slovní hříčku v dánštině, resp. v jejím jutském dialektu, a v překladu do češtiny značí něco jako „Pocházím z ostrova v řece, já!“ Dánština je specifický jazyk, který se od všech ostatních severogermánských jazyků liší unikátní fonologickou strukturou. Dánština rozlišuje mezi 16–18 vokály, které se dále dělí na krátké a dlouhé. Zvláštním specifikem je ráz, který se v dánštině vyskytuje uvnitř slov a který je rovněž nositelem významu. V mnohých případech se také stírá rozdíl mezi vokály a konsonanty. Porozumění a výslovnost tak činí cizincům největší problém v ovládnutí dánských jazykových schopností. Z dánských jazykolamů proslulo zejména sousloví „Rødgrød med fløde“, což v překladu do češtiny znamená „dezert lesních plodů se smetanou“, a jehož výslovnost se foneticky přepisuje [ˈʁɶð̪ˀˌɡ̊ʁɶð̪ˀ mɛ ˈfløːð̪̩].
Dějiny dánštiny lze rozdělit do čtyř období. Jedná se o starou dánštinu zhruba od začátku 9. století přibližně do roku 1100, na kterou navázala střední dánština používaná do roku 1525, dále pak raná moderní dánština do začátku 18 století a konečně moderní dánština, která trvá až do současnosti.
Pokud se jedná o starou dánštinu, neexistují rukopisy v domácím jazyce, a proto je třeba vycházet z cizích zpráv, které buď o Dánsku pojednávají, nebo se o něm zmiňují a používají místní či osobní jména. Nejvýznamnějšími cizími texty jsou staroanglické básně Widsio a Beowulf, které obsahují poangličtěné tvary skandinávských místních jmen. Dále to je překlad Orosiova díla Historiae adversus paganos od krále Alfréda Velikého, který obsahuje i dvě zprávy z cesty po Skandinávii, a zpráva o Skandinávii v díle Gesta Hammaburgiensis Ecclesiae Pontificum od Adama z Brém. Mnoho pozůstatků dánštiny lze nalézt v oblastech, které byly osídleny dánskými Vikingy nebo s nimi přišly do styku. Takovou oblastí je především anglický Danelaw, v menším rozsahu také Normandie.
V období staré dánštiny se značně rozšířily dánské runové nápisy. Existuje 412 dánských nápisů, z nichž 240 je na kamenech. Většinou se jedná o zprávy typu: „X postavil tento památník svému synovi, který…“
Rozšíření křesťanství v Dánsku mělo nesmírný vliv na dánštinu, neboť spolu s křesťanstvím se do dánštiny dostala záplava cizích slov, která většinou pocházela z řečtiny nebo latiny prostřednictvím staré angličtiny, staré fríštiny nebo staré saštiny. To byly jazyky, jimiž mluvili misionáři. Tak se do dánštiny dostala slova, jako např. kirke (církev, kostel), kristen (křesťan), biskop (biskup), praest (kněz), påske (Velikonoce), pinse (svatodušní svátky).
Kolem roku 1100 se dánský jazyk dostává do svého druhého období. V té době se začaly zakládat kláštery, což mělo za důsledek, že duchovenstvo navazovalo kontakty s ostatní Evropou. Do Dánska dále přicházeli cizinci a usazovali se ve městech, především to byli obchodníci, němečtí řemeslníci i cizí šlechta. Někteří se jazykově přizpůsobili, jiní si zase ponechali svůj jazyk, zejména dolní němčinu (Plattdeutsch), která se v Dánsku rozšířila jako jakási lingua franca. Tak byla dánština poprvé za svou krátkou historii vystavena silnému cizímu vlivu. To se však netýkalo venkovských komunit, které žily v izolaci od ekonomického rozvoje, a kde se vytvořily předpoklady pro rozvoj dánských nářečí.
Toto období se vyznačuje rychlým nárůstem domácích písemných pramenů. Ty měly dvojí podobu: zápisy v runové abecedě a zápisy v latince. Nejstarší jsou právní dokumenty, lékařská pojednání a náboženská literatura. Od 14. století se dánsky začaly psát také legendy a kroniky. Většinou to byly překlady z latiny. Jazyk, který se používal, byl místním nářečím, protože v té době neexistoval standardní jazyk. Expanze dánského království na jih a východ, tj. do části Německa a Polska včetně Estonska, Norska a na krátkou dobu i Švédska měla vliv i na dánský jazyk. V té době přejala dánština asi 1500 slov, z nichž velká většina pocházela z dolní němčiny. Prostřednictvím dolní němčiny také byla přejata téměř všechna slova latinského původu.
16. století znamenalo počátek pravopisné standardizace dánštiny. Přispěly k tomu dvě významné události, jakými bylo zavedení knihtisku v r. 1482 a luteránská reformace z r. 1536. V rámci reformace dánština nahradila latinu jako hlavní církevní jazyk. Pro dánštinu měl obrovský význam první dánský překlad bible, který vyšel v r. 1550, neboť užíval dánštinu jako protiklad k latinismům nebo germanismům. Pro dánštinu měl dále velký význam výbor kázání a rozhovoru nazvaný Visitatsbogen (Kniha vizitací), který byl napsán v jazyce každodenního života. Často se o něm psalo jako o přepisu „magnetofonového záznamu“ obecného jazyka své doby. Od 17. století vznikalo mnohem více literatury psané dánsky. V tomto období bylo přejato velké množství slov, zvláště z (horní) němčiny, francouzštiny, latiny i jiných jazyků. V oblasti vojenství byly převzaty termíny z němčiny i francouzštiny. Dále například námořní výrazy byly přejaty z dolní němčiny a nizozemštiny.
V 18. století se dánština stala definitivně literárním jazykem. Jejím prvním velkým autorem byl Ludvig Holberg, autor mnoha populárních komedií. Ve svých dílech zesměšňoval ty, kteří užívali cizí slova a výrazy (zvláště francouzské a latinské). V polovině tohoto století vzniklo puristické hnutí, jehož cílem bylo zbavit dánštinu nezdravých cizích vlivů, jakými byla francouzština a latina, a naopak podporovat tvoření dánských slov podle německého modelu. Puristickému hnutí se na jedné straně podařilo cizí slova vymýtit, na straně druhé pak vytvořit nové konkurenční tvary, které posloužily k obohacení dánštiny. V následujících letech pak hlavní inspirací byla němčina.
Kolem r. 1870 začala do dánštiny pronikat angličtina (britská i americká). Němčina tak rychle ustupovala. Přejatá slova z angličtiny se zvláště po druhé světové válce rychle šířila v různých oblastech dánské slovní zásoby, jako je sport, technologie, hudba, obchod, móda atd. Moderní spisovná dánština (rigdansk) je z velké části založena na jazyku vyšších vrstev z Kodaně a okolí.
Slovní zásobu dánštiny tvoří z větší části germánská slova. Existují zde i výpůjčky z jiných jazyků, ale to se jedná spíše o termíny vědecké a kulturní. V současné době je hlavním zdrojem výpůjček pro dánštinu angličtina, podobně jako pro švédštinu a norštinu.
Dánština je jazyk, který patří k severní skandinávské podskupině germánských jazyků. Dánština je úředním jazykem v Dánsku (5,6 milionů obyvatel), jako druhým jazykem se dánštinou mluví na Faerských ostrovech (48 300 obyvatel), prvním jazykem je tu faerština, a zčásti v Grónsku (58 400 obyvatel), kde se vedle toho mluví grónsky (kalaallisut). Zvláštní varianta dánštiny je používána na ostrově Bornholm. Jako bývalý koloniální jazyk se ještě používá na Islandu. Dánština je také prvním jazykem i pro asi 50 000 obyvatel jižního Šlesvicka, které se nachází v severním Německu. Dále můžeme dánštinu slyšet i v jiných evropských zemích především v Norsku a Švédsku, rovněž i v USA (asi 42 000 lidí), kde se někteří Dánové usadili. Dánština je jedním z oficiálních jazyků Evropské unie.
Dánské dialekty se dělí do tří velkých skupin. Jedná se o dialekt jutský (jysk), ostrovní dánštinu (omal), kterou se mluví na ostrovech Funen, Zealand a na menších ostrovech na jihu a bornholmský dialekt (bornolmsk), kterým se mluví na ostrově Bornholmu u jižního Švédska. Asi 3 000 000 Dánů mluví tím, čemu se nyní obecně říká regionalsprog (regionální jazyky). Regionální jazyky vznikly v důsledku vzrůstající společenské komunikace a pohybu obyvatelstva, zejména během 20. století. Tyto tzv. regionální jazyky si uchovaly jisté rysy místních nářečí, od nichž byly odvozeny, ale lze je také pokládat za regionální varianty spisovné dánštiny.
Čím je pro ostatní Evropany dánština jedinečná? Například tím, že nedisponuje doslovným překladem slova "prosím". Vynalézaví obyvatelé se však umí obejít i bez něj a namísto proseb nejčastěji používají frázi "Må jeg bedee", kterou bychom mohli přibližně přeložit jako "mohl bych si vyptat". Stejně často ve větách na prosbu využívají zápor, takže jejich uctivá žádost o to, abyste přestali křičet, by zněla nějak takto: "nebyl bys takový milý a nepřestal bys křičet?" Není ale ničím neobvyklým, když během procházky dánským městem zaslechnete anglické "please", protože zejména pro mladé lidi, kteří se angličtinu učí již od dětství, je mnohem jednodušší říci "please" namísto několikaslovné dánské fráze. Pokud se tedy jednou ocitnete v Dánsku a vaši hostitelé vám při večeři pouze suše oznámí, abyste jim podali sůl, nemusíte zoufat, není to nic nezdvořilého, pouze vás pěkně žádají o pomoc.
https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C3%A1n%C5%A1tina
http://www.skandinavskydum.cz/2015/danstina/
http://www.uebersetzung.at/twister/da.htm
