Bulharština se řadí společně s chorvatštinou, srbštinou, makedonštinou a slovinštinou mezi jihoslovanské jazyky, ke kterým patří i staroslověnština považovaná za první spisovný slovanský jazyk. Je úředním jazykem v Bulharsku, menšinovým jazykem v Rumunsku, Srbsku, Maďarsku, Moldavsku, na Slovensku a Ukrajině a jazykem diaspory v Evropě i ve světě. Je také jedním z jazyků Evropské unie
Z jihovýchodní (bulharsko-makedonské) podskupiny jihoslovanských jazyků pochází také již zmiňovaná staroslověnština, někdy nazývaná i jako starobulharština, která sloužila během 9. století k šíření křesťanství v oblasti Velké Moravy. Těmito šiřiteli byli Konstantin a Metoději, byzantští věrozvěsti, společně s jejich žáky.
Bulharština se oproti ostatním slovanským jazykům vyvíjela zcela jiným směrem. Tato změna je pak patrná především v morfologii a syntaxi, kdy je ztráta pádových koncovek, místo nichž pádové vztahy vyjadřují předložky, jen jedním z výčtu odlišností, přibližující bulharský jazyk spíše k řečtině, albánštině a rumunštině, které se mezi slovanské jazyky neřadí.
Oficiálně byla starobulharština, respektive staroslověnština přijata jako spisovný jazyk bulharské říše v roce 893, kdy byli Metodějovi žáci, vyhnaní z Velké Moravy knížetem Svatoplukem, přijati carem Simeonem v jeho říši. Období panování tohoto cara je významné mimo jiné také proto, že vznikají Preslavská a Ochridská literární škola. Tato doba je charakteristická i významnými tvůrci, z nichž jednomu, a to konkrétně Klimentu Ochridskému, je přisuzováno autorství tzv. cyrilice, která nahradila Cyrilem vytvořenou hlaholici. Toto starobulharské období ve vývoji spisovné bulharštiny je po zániku prvního bulharského carství v roce 1018 nahrazeno bulharskou redakcí církevní slovanštiny, která je ve své mírně modernizované podobě znovu zavedena jako spisovný jazyk. Toto středobulharské období ve vývoji spisovné bulharštiny ukončuje proces začleňování bulharských zemí do osmanské říše, jejíž součástí se stávají, a nastupuje první fáze novobulharského období. Druhá a zároveň poslední fáze tohoto období je charakteristická pro druhou polovinu 18. století, kdy na základě spisu mnicha Paisije Chilendarského z roku 1762 začínalo docházet k postupné vývojové linii od církevní slovanštiny ke spisovnému bulharskému jazyku v jeho moderní podobě.
Během 19. století dochází také k řešení otázky, o kterou nářeční bázi se bude moderní spisovný bulharský jazyk opírat. Nezanedbatelným nebyl v této době ani problém bulharského pravopisu. Tyto problémy vyplývaly především z nejednotnosti, kdy byla úředním jazykem turečtina, řečtina zaujímala roli jazyka církve a obchodu, zatímco bulharština byla během dlouhého období pouze jazykem prostého lidu. Z toho důvodu existovaly na území Bulharska v první polovině 19. století tři školy, z nichž každá prosazovala jinou cestu vývoje. Církevněslovanská škola si kladla za cíl prosadit ruskou podobu církevněslovanského jazyka, slavjanobulharská pak viděla řešení v kompromisu, kdy by měl mít spisovný jazyk Bulharů podobu směsice církevní slovanštiny a lidové mluvy. Třetí, novobulharská se opírala pouze o živý lidový jazyk.
Prosazením požadavků novobulharské skupiny byla následně hlavním problémem dobové inteligence otázka zvolení správného nářečí pro základ spisovného jazyka. Postupné vítězství východobulharských nářečí bylo dáno především faktem, že významná část kulturní inteligence druhé poloviny (konkrétně 50. až 80. let) 19. století pocházela právě z této jazykové oblasti. Tato prestižnost východobulharských nářečí oproti západobulharským byla dána také větším rozvojem východní části Bulharska. Do problematiky gramatické normy zasahovaly plovdivská a trnovská škola, z nichž se prosadily zásady právě druhé zmiňované. I přesto, že se základem bulharské jazykové normy stala východobulharská nářečí, obsahovala nakonec i některé západobulharské fonetické prvky. Důvodem bylo stanovení Sofie hlavním bulharským městem, které se nachází právě v západní nářeční oblasti. Současný bulharský pravopis platí od roku 1945.
V bulharské slovní zásobě můžeme najít velké množství slov, která jsou přejatá z turečtiny. Pozorovat je můžeme především v oblasti řemesel, gastronomie, domácnosti, sociálních funkcí a dalších. Pro bulharštinu jsou charakteristické i přejímky z řečtiny (jedná se hlavně o náboženský okruh, který je zděděný již z dob působení staroslověnštiny, a nové výrazy z běžného života) a lidové latiny. Během druhé poloviny 18. století začala mít významný vliv ruština a poté, co byla v roce 1878 obnovena bulharská státnost, je častější také přejímání z francouzského a německého jazyka. V období vlády komunistického režimu po druhé světové válce dochází k další vlně přejímání z ruského jazyka. Během posledních 25 let je typické, stejně jako u dalších jihoslovanských jazyků, časté přejímání slov z angličtiny, která ve světě zaujímá vůdčí postavení (anglicismy především v politice, ekonomice nebo oblasti nových technologií).
Bulharština je zapisována výhradně cyrilicí. Na rozdíl od dalších jihoslovanských jazyků, které také používají cyrilici, konkrétně tedy srbštiny, makedonštiny a černohorštiny, nepřipouští bulharský jazyk latinku jako alternativu. Se vstupem Bulharské republiky do Evropské unie 1. 1. 2007 se cyrilice stala třetí oficiální abecedou Evropské unie.
Nejdelším bulharským slovem je Непротивоконституционствувателствувайте (v překladu Nejednejte antikonstitučně!) mající 39 písmen, nenachází se však ve slovnících.
Zajímavostí je bulharská věta За миг бях в чужд, скърцащ плюшен фотьойл. Přeložit ji můžeme jako Na moment jsem byl ve zvláštním, pískajícím, plyšovém křesle. Jedná se o větu, která obsahuje alespoň jednou všechna písmena abecedy.
Нина рита тиранин, v českém překladu Nina kope tyrana, je bulharská věta skládající se z 15 písmen a čte se stejně zepředu i zezadu.
I v bulharském jazyce můžeme najít jazykolamy. Pro zajímavost uveďme českou větu Petr dělá plot, dělá ho třemi proutky, které používá každý třikrát. Petře, podepři plot! Petře, plot se zřítil, jejíž znění je v bulharském překladu Петър плет плете, през три пръта преплита. Подпри, Петре, плета! Падна, Петре, плетът.
Atypická je, oproti jiným evropským zemím, bulharská neverbální komunikace, kdy pokývnutí hlavou ve smyslu „ano“ znamená „ne“ a naopak.
Z jihoslovanských jazyků má bulharština nejblíže k makedonštině. Stále kontroverzním tématem je skutečnost, že dle některých lingvistů je makedonština považována pouze za nářečí bulharštiny.
Shodné znaky mezi bulharštinou a makedonštinou můžeme pozorovat například na následujícím vzorovém textu o všeobecné deklaraci lidských práv:
Bulharština v cyrilici i přepisu do latinky:
Bсички човешки същества се раждат свободни и равни по достойнство и права. Tе са надарени с разум и съвест и следва да се отнасят помежду си в дух на братство.
Vsički čoveški săštestva se raždat svobodni i ravni po dostojnstvo i prava. Te sa nadareni s razum i săvest i sledva da se otnasjat pomeždu si v duh na bratstvo.
Makedonština v cyrilici a její transkripce do latinky:
Ситe чoвeчки суштeствa сe рaѓaaт слoбoдни и eднaкви пo дoстoинствo и прaвa. Tиe сe oбдaрeни сo рaзум и сoвeст и трeбa дa сe oднeсувaaт eдeн кoн друг вo дуxoт нa братство.
Site čovečki suštestva se raģaat slobodni i ednakvi po dostoinstvo i prava. Tie se obdareni so razum i sovest i treba da se odnesuvaat eden kon drug vo duhot na bratstvo.
Český překlad textu:
Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.
Bulharština je mateřským jazykem přibližně pro sedm milionů obyvatel. Z jihoslovanských jazyků je mateřským jazykem pro nejvíce mluvčích v jihoslovanském prostoru srbština (pro asi 8 milionů lidí), bulharština se tak se svým počtem nachází na druhém místě.
Zdroje:
KREJČÍ, Pavel. Přehled vývoje jihoslovanských spisovných jazyků (Od 9. do počátku 19. století). Brno: Masarykova univerzita, 2014.
http://lingvo.info/cs/lingvopedia/bulgarian
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bulhar%C5%A1tina
https://www.bulharsko.net/jazyky-pismo.htm
