Překlady Pardubice
Město Pardubice se nachází ve východních Čechách. Leží na soutoku řeky Labe s Chrudimkou v Polabské nížině v nadmořské výšce 215-237 metrů. Najdeme je na 50° 2' 19" severní šířky a 15° 46' 45" východní délky, tedy severněji než například Ostrava. Rozloha činí 77, 71 km2.
Pardubicko je spíše zvlněná oblast. Na severu přechází v podhůří Orlickách hor, na východě je Svitavská pahorkatina. Jihozápad pokrývají Železné hory a severní výběžky Žďárských vrchů. Střed vyplňuje Labská nížina. Region je součástí tzv. zlatého pruhu země české, tj. úrodná oblast Polabí.
Historie
V raném středověku se na několika místech dnešních Pardubic objevovaly osady od 9. století. Z konce 9. století pochází soubor úlomků keramiky z Pardubic Cihelny. Původní ves nesla název Pordoby, místní jméno znělo tedy Pordobice. Německá podoba názvu města zní Pardubitz.
Nejstarší zmínka o existenci Pardubic pochází z konce 13. století, kdy zde papež Bonifác VIII. vysvětil klášter cyriaků a kostel sv. Bartoloměje. Jméno prvního vlastníka Pardubic se dochovalo až ze začátku 14. století. Byl jím Půta z Dubé, jehož otcem byl Hynek z Dubé (páni z Dubé- větev vlivného rodu Ronovců), jeden z nejvlivnějších velmožů na dvoře krále Václava II. i Václava III.
|
|
Páni z Pardubic
Poddanským městečkem se staly v roce 1340. Tehdy náležely rodu pánů z Pardubic. Nejvýznamnější postavou této doby byl Arnošt z Pardubic, poslední pražský biskup a zároveň první pražský arcibiskup. Páni z Pardubic měli ve znaku přední bílou (stříbrnou) polovinu koně se
|
|
zlatou uzdou na červeném štítu. O tomto erbovním znamení se dochovala pověst: Když táhl český král Vladislav roku 1158 s císařem Fridrichem Barbarosou do Itálie pokořit město Milán, vyznamenali se čeští bojovníci řadou udatných skutků. Jednou se jim podařilo v noci přelézt milánské hradby a začali loupit. Podařilo se jim pobrat koně, naložit na ně kořist a na chvíli dobýt městskou bránu, kudy začali unikat ven. Milánští ale dobyli bránu zpět a rychle přesekli lano, na kterém byla zavěšena mříž. Ta padla dolů a poslednímu z unikajících Čechů přesekla koně vejpůl. Ten odvlekl kořist do českého ležení a za svou odvahu dostal od krále do erbu onu přední půlku koně. Tento znak zůstal Pardubicím až dodnes.
O podobě městečka z jeho počátku nevíme téměř nic. Ještě v polovině 14. století město nemělo ani hradby. Na přelomu 50. a 60. let začala generace Arnošta z Pardubic vymírat. Sám první arcibiskup zemřel 30.6.1364. Majetku pánů z Pardubic se ujal Vilém z Pardubic který se stával jedním z nejmocnějších šlechticů v českých zemích. Po nástupu krále Václava IV. na trůn se otevřel spor, kdy byly Pardubice označeny za tzv. odúmrť po Vznatovi ze Skuhrova, který pánům z Pardubic půjčil. Dědicové měli nárok na pardubické jmění a po vleklém jednání Pardubice získal králův oblíbenec Hanuš z Milheimu.
Před husitskými válkami
Hanuš z Milheimu byl rozporuplnou osobností tehdejší středověké společnosti. Na jedné straně přilnul ke skupině bezostyšně hrabivých drobných šlechticů, na straně druhé však patřil k reformnímu hnutí, snažícího se o nápravu církve. Stal se spoluzakladatelem Betlémské kaple, ve které později kázal i Mistr Jan Hus. Musel se postarat o výživu kazatele, a proto poddaní z vesnice Přerov nad Hanušem, patřící k nedávno získanému pardubickému panství, odváděli dávky do Prahy k Betlémské kapli.
Husitské revoluce
Na sklonku 14. století se kvůli situaci v různých vrstvách společnosti uchyluje k vypuknutí husitské revoluce. Východní Čechy patřily k regionu, kde se husitům zatím nedařilo získat rozhodující vliv. V dubnu 1421 sem směřovalo husitské tažení. Nad Pardubicemi vládl mladý a zámožný velmož Viktorin Boček z Kunštátu a Poděbrad, stoupenec husitů. Názorově byl velmi blízký Žižkovi. Ten jej na smrtelném loži jmenoval jedním z poručníku nad pozůstalým vojskem. Zůstal po něm mladičký syn Jiřík, pozdější český král. Jiříkovi poručníci nedokázali pardubické panství uchránit. Příležitosti se ho po Viktorínově smrti chopil moravský šlechtic Jan Hlaváč z Mitrova, který také patřil ke stoupencům kališníků a Pardubice vlastnil asi až do roku 1436, kdy je prodal Divišovi Bořkovi z Miletínka. Ten je připojil ke svému panství na Kunětické Hoře. Dědicové Diviše Bořka z Miletínka město dokázali jen zadlužit.
Éra Pernštejnů
Roku 1490 koupil zadlužené město i s okolním panstvím zámožný velmož Vilém z Pernštejna. Za jeho vlády došlo opravdu k rozkvětu města. Za centrum svého panství zvolil Pardubice. Využil především výhodné polohy Pardubic, kdy neměl daleko ani do Prahy ani ke svému majetku na Moravě. Na svém panství podporoval především ekonomický růst budováním rybníků. Na Pardubicku jich vzniklo za krátkých 20 let přes 200. Do roku 1506 získaly Pardubice status města. Vilémův záměr přestavět město urychlil požár v roce 1507. Také přestavěl zdejší vodní hrádek na gotickou rezidenci, která se později stala významným sídlem jagellonských Čech. Spojení obranného systému mohutných valů a pohodlného paláce je v tomto rozsahu u nás unikátní. Vilémovi synové pokračovali v přestavbě v duchu renesančním.
Roku 1538 Pardubice vyhořely znovu, a tak byly opět vystaveny, tentokrát z kamene. Byla zvýšena a přestavěna dřívější pražská, dnešní Zelená brána (jméno podle zoxidované měděné střechy). Roku 1539 byl přestavěn kostel sv. Bartoloměje, který měl sloužit jako rodová hrobka. Pohřben je zde pouze Vojtěch z Pernštejna. Byl vystavěn i umělý vodní kanál tzv. Halda, který přiváděl do města vodu. Voda poháněla vodní mlýny, sladovnu i soukenickou valchu.
Za Jana z Perštejna a Jaroslava z Pernštejna dochází k úpadku. Město kupuje král Ferdinand I. a od té doby se stalo císařsko-královským komorním statkem.
V majetku královské koruny
Roku 1560 přešlo zadlužené město do majetku královské komory, a to do rukou arciknížete Maxmiliána Habsburského. Význam a věhlas Pardubic začal upadat, ale současně stouplo sebevědomí měšťanů. Jeho projevem byl například zákaz prodeje nemovitostí v Pardubicích osobám rytířského stavu, vyjma úředníkům velkostatků. Městská rada se na něm usnesla roku 1581. Měšťané se tak bránili úniku poplatníků různých platů, které šlechtici, zakoupení ve městě, odmítali často platit. Na přelomu 16. a 17. století v městě zesílil také rekatolizační tlak. Díky rozporu mezi katolickým děkanem a protestanským knězem zde propuká roku 1618 stavovské povstání.
Třicetiletá válka město ještě více zbídačila. Většina pardubických obyvatel se ztotožnila se stavovským povstáním. Zesílil se rekatolizační tlak. V roce 1625 přinutil panský hejtman všechny měšťany pod pohrůžkou zákazu várky piva a výkonu řemesel pro nekatolíky, že přistoupili, i když jen formálně, ke katolické víře. Nějtěžší období pro zbídačelou zemi přišlo v posledním desetiletí třicetileté války. Městu hrozil útok ze strany Švédů, kteří v této době pronikali do Čech. A tak se přistoupilo k modernizaci opevnění, na němž se podíleli obyvatelé celého Chrudimského kraje, mj. sem vysílala dělníky i vzdálená Polička. Úloha nového opevnění byla prověřena obzvlášť v roce 1645, kdy se švédský generál Torstenson vracel z obléhání Brna a zaútočil na Pardubice. Dělostřelecká palba způsobila požár a město z velké části vyhořelo. Švédové také cestou k Hradci Králové vypálili hrad na Kunětické hoře. Stav země byl po válce zoufalý. Na pardubickém panství byla asi pětina selských gruntů vypálená a opuštěná. V Pardubicích zmizela předměstí. Jejich obyvatelé odešli nebo se tísnili jako podruzi ve zdevastovaných a přeplněných domech ve městě. Obydleny byly například i městské brány.
Obnova hospodářského života trvala po třicetileté válce velmi dlouho. Život obyvatel byl zároveň znesnadňován prosazováním nevolnického systému. Správa velkostatku se snažila zvýšit příjmy zakládáním nových podniků. Roku 1650 začal na zámku pracovat pivovar, roku 1633 papírna a koželužna. Mezi pokusy o zvýšení prosperity panství patřil ještě např. návrh z roku 1660, v němž se doporučovalo splavnění Labe od Pardubic až do Hamburku, nebo založení lososnice na splavu u Opatovic n.L.
Ani v následujících dvou stech letech se město nepřiblížilo slavné éře Pernštejnů, jeho význam a věhlas upadl, přestože při občasných příležitostných návštěvách vítalo i panovníky a dlouho rovněž bylo významnou pevností. Na druhé straně je však sužovaly války, což životu města nijak neprospělo.
Rozvoj průmyslu a společenského života
V novovověku se stal nejvýznamnějším mezníkem rok 1845. Do města se dostala železnice. Pardubice se tak v krátké době staly významnou dopravní křižovatkou. Výhodná poloha ve středu Čech lákala do města průmysl. Začínají zde vznikat podniky strojírenské a potravinářské. Na počátku 20. století přibyl chemický a elektronický průmysl. Pardubice zaznamenaly bouřlivý růst. Až do 70. let 20. století byly nejrychleji rostoucím městem v Československu. Počet jejich obyvatel se zvýšil téměř na 100 tisíc. Rozšiřovala se i bytová zástavba. Chemický průmysl reprezentovala firma Synthesia (dříve Explosia), která se zaměřila na anorganické produkty a výrobu výbušnin (především vynalezla trhavinu Semtex). Elektronický byl spojován s firmou Telegrafia (později Tesla). Společnost vyráběla hlavně telefonní přístroje, lokální a centrální telefonní ústředny, přepínače a reléová zařízení. Také zajišťovala budování telefonních sítí. Pro armádu vyráběla polní telefony a signální přístroje. Na počátku 20. století se Pardubice stávají kolébkou českého letectví. Ing. Jan Kašpar roku 1910 zde uskutečnil první dálkový let z Pardubic do Prahy.
Zároveň s hospodářským rozvojem košatěl i společenský a kulturní život města. Vznikalo střední školství a četné kulturní a osvětové spolky, bylo založeno muzeum (1880), veřejné knihovny (1897) a roku 1909 byla postavena budova městského divadla.
Společenský život Pardubic oněch časů velmi ovlivňovala i zdejší velká vojenská jezdecká posádka, s jejíž existencí se pojí vznik tradice každoročních podzimních parforsních honů. Ty se ve městě a okolí konaly pravidelně od roku 1841 a vzhledem k tomu, že je navštěvovaly i nejvyšší společenské vrstvy tehdejší monarchie, měly pro život města velký význam. A mají ho vlastně dodnes, vždyť právě z popudu některých účastníků parforsních honů se začal v roce 1874 běhat proslulý dostih Velká pardubická.
Za druhé světové války se město stalo sídlem německých úřadů a silné vojenské posádky. Velice důležitý úkol zde měla výsadková operace Silver A. Budovala rozsáhlou síť spolupracovníků (v době nejvyšší aktivity více než 140 členů). Připravovala atentát na zastupujícícho říšského protektora a šéfa RSHA Reinharda Heydricha. Odpovědí na události nechalo gestapo popravit 194 českých vlastenců, mezi nimi byli i obyvatelé vypálené vesničky Ležáky. Jejich oběti v Pardubicích dodnes připomíná pietní místo na bývalém popravišti na Zámečku. Operace Silver A je hodnocena jako jedna z nejúspěšnějších operací vyslaných z Londýna. V prosinci roku 1944 nechali Němci deportovat z pardubického nádraží 563 Židů do koncentračních táborů. Pardubice byly cílem tří spojeneckých útoků na německou armádů. Bomby zničily cukrovar tak, že nikdy nebyl obnoven. Historické jádro města naštěstí nebylo zničeno.
Od roku 1949 se Pardubice staly sídelním městem Pardubického kraje. Novým hospodářským potřebám odpovídal rozvoj školství - středních škol, ale i Vysoké školy chemicko - technologické (1950). Komunistická éra poznamenala Pardubice stejně jako celou zemi. Soukromé vlastnictví i soukromé aktivity byly zlikvidovány, hospodářství se orientovalo na těžký průmysl. Obyvatelstvo bylo represivně zastrašováno a umlčováno hrozbou vězení, pronásledování či ztráty zaměstnání, které lidé v Pardubicích nacházeli především ve velkých výrobních podnicích vyrábějící zboží dle pokynů Moskvy. Přesto se však i v socialistickém období průmysl v Pardubicích nějakým způsobem rozvíjel, chemický v Synthesii Semtín, strojírenský v Továrnách mlýnských strojů či elektronický v Tesle. Tyto podniky představovaly opory tehdejší ekonomiky, zaměstnávaly tisíce lidí a staly se posléze i bezděčnou základnou pro průmyslový rozvoj po definitivním zhroucení komunismu v roce 1989.
Roku 1995 vznikl v Pardubicích záměr vybudovat novou průmyslovou zónu. Bylo vykoupeno zhruba 50 hektarů pozemků, ty byly nabízeny zahraničním investorům. Dnes se průmyslová zóna nachází na západním okraji Pardubic a zabírá 70 hektarů. Je zde kvalifikovaná pracovní síla, především v oblasti elektrotechnického, chemického a strojírenského průmyslu. Územní plán počítá s rozšířením až na 120 hektarů.
Současnost
Dnes je Univerzita Pardubice jednou z 26 veřejných vysokých škol ČR. Je to jediná vysokoškolská organizace Pardubického kraje. Studuje na ní přibližně 10,5 tisíce studentů.
Studenti si mohou vybrat bakalářské, magisterské popřípadě doktorské studijní programy v oblasti přírodních a technických věd, v oblasti společenských věd, jsou tu také obory zdravotnické a umělecké. Univerzita se může pyšnit i bohatou vědeckou a výzkumnou činností a zapojuje se do mezinárodních projektů.
Od Pardubic už neodmyslitelný věhlasný dostih zvaný Velká pardubická steeplechase je událost, která vzrušuje více než 100 let nejen všechny jezdce, kteří na dostihové dráze startují, ale i širokou veřejnost doma i daleko za hranicemi. Na dostihové dráze v Pardubicích jde především o sport, o přehlídku ušlechtilých zvířat a o prokázání schopností nejlepších koní a jezdců. Od roku 1962, kdy dostih poprvé přenášela Československá televize, se počet diváků rozrostl z desetitisíců v milióny obdivovatelů.
Velká pardubická bývá často srovnávána s anglickou Velkou liverpoolskou na dráze v Aintree. Oba dostihy jsou cílem dostihových jezdců z kontinentu i ostrovních zemí Velké Británie. Zatímco v Anglii se dostih běží po pěstěném trávníku a koně absolvují dva tařka stejné okruhy s celkem třiceti umělými překážkami v Pardubicích dráhu koně chodí po střídavém terénu, trasa překážek je rozmanitá a musí překonat celkem 31 překážek. Dostih vyžaduje dobrou znalost dráhy a pohotovou prostorovou orientaci. V Aintree měří dráha 7216 metrů, kurs Velké v Pardubicích 6900 metrů. Největší rozdíl oproti Velké pardubické je v tom, že v Pardubicích se dají překážky malinko promést, kdežto v Liverpoolu se musí všechny skočit. Pokud trochu zachytí, tak spadne. V době, kdy se běží Velká liverpoolská sezóna v Anglii vrcholí, zatímco u nás naopak začíná.
Zlatá přilba města Pardubic je tradiční každoroční závod motocyklů a zároveň nejstarší závod na světě na ploché dráze. S myšlenkou uspořádat závod na uzavřené dráze přišel v roce 1929 Východočeský automotoklub. Uskutečnil se na travnaté ploše dostihového závodiště v Pardubicích, trasa měřila 2400 metrů a startovali poze čeští jezdci. Vítězem se stal Zdeněk Pohl.
Od druhého ročníku se stal závod mezinárodním. Závod se pak jezdil víceménně pravidelně s několika válečnými a politickými přestávkami, naposledy v roce 1961. Roku 1963 si vyžádal další život, a proto byl přestěhován do Svítkova, kde se jezdí dodnes na plochodrážním stationu a její systém od vylučovacích jízd po finále je pokládán za nejzajímavější a také nejspravedlivější v celém plochodrážním světě.
Zlatá přilba města Pardubic je tradiční každoroční závod motocyklů a zároveň nejstarší závod na světě na ploché dráze. S myšlenkou uspořádat závod na uzavřené dráze přišel v roce 1929 Východočeský automotoklub. Uskutečnil se na travnaté ploše dostihového závodiště v Pardubicích, trasa měřila 2400 metrů a startovali poze čeští jezdci. Vítězem se stal Zdeněk Pohl.
Od druhého ročníku se stal závod mezinárodním. Závod se pak jezdil víceménně pravidelně s několika válečnými a politickými přestávkami, naposledy v roce 1961. Roku 1963 si vyžádal další život, a proto byl přestěhován do Svítkova, kde se jezdí dodnes na plochodrážním stationu a její systém od vylučovacích jízd po finále je pokládán za nejzajímavější a také nejspravedlivější v celém plochodrážním světě
Územní členění
V roce 1991 bylo rozhodnuto o vzniku prvních sedmi městských obvodů. Bylo to opatření proti porevolučnímu osamostatňování okrajových částí Pardubic. První fáze proběhla roku 1991. Vznikly periferní obvody Pardubice V, VI, VII. V roce 1996 vznikl další obvod. Jmenuje se Pardubice II. V roce 2002, tedy v roce, kdy naší republiku postihly ničivé povodně, vznikly i další tři obvody. Pardubice I, III a IV. Tím, že se ke město v roce 2006 připojily Hostovice, vznikl další, v pořadí již osmý městský obvod.
Magistrát města sídlí na adrese Pernštýnské nám. 1. Současným primátorem je pan Charvát.
zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pardubice
