Jindřišská ulice v Praze
Jednou z nejznámějších ulic v našem hlavním městě je ulice, která se jmenuje Jindřišská. Nachází se zde plno známých a velice prestižních obchodů. Ale to není všechno. Můžeme zde najít i pobočku české pošty nebo zde můžeme nastoupit na linku Metra A. Nachází se zde stanice Můstek. Blízko této ulice můžeme obdivovat Václavské náměstí, ale i řadu dalších ulic a památek.
Řada lidí ale neví, proč se tato ulice jmenuje tak, jak se jmenuje. Může za to kostel, který je tady dlouhá století postavěn.. Kostel sv. Jindřicha, jak se tato stavba nazývá, má velkou věž hranolového typu. K založení tohoto krásného kostela došlo již v roce 1348. Od té doby je klenotem a řekl bych i nezbytnou součástí této ulice. Je to přirozené centrum Nového města Pražské (zejména dolní části)
Možná si říkáte, jak dlouho se tato ulice jmenuje tak, jak se jmenuje. Tedy Jindřišská. Možná to někoho překvapí, vzhledem na stáří ulice, ani je to poměrně krátce. Od 18. Století. Dříve tato ulice měla úplně odlišné názvy, než má dnes. Názvů bylo mnoho. Tím nejznámějším a zároveň ten, který se nejdéle uchytil, zní: kudy se chodí na trh Senný. Název, který jsem právě napsal, odlišoval tuhle ulici od Hybernské.
Dnešní podobě kostele sv. Jindřicha můžeme poděkovat Josefu Mockerovi z roku 1875. Nicméně samotný kostel je postupně budován již od roku 1348, ale samotný vzhled se měnil. Nezbytným centrem této ulice byl před dávnými lety hřbitov. Zajímavostí, která osloví nejednoho nadšence historie je, že některé kameny, konkrétně náhrobní kameny, které z kostela, který v centru stál (dnes bohužel již neexistuje), jsou součástí budovy, která na místě hřbitova stojí dnes. V 15. Století, tedy když se v naší zemi hodně bojovalo (husitské války), stála vedle kostela škola, která byla na tu dobu velice prestižní a kvalitní. Nejznámějším profesorem, který zde vyučoval, byl mistr Campanus. Většina lidí ho však zná pod jménem Jan Vodňanský. O této osobě se dozvídáme hlavně díky člověku, který o něm psal. Jde o Zikmunda Wintera, o známého spisovatele, který žil v letech 1846-1912.
V ulici můžeme najít budovu Hlavní pošty. K výstavbě této budovy došlo v letech 1871-1874 k postavení došlo v místech, kde se za husitských válek nacházela známá zahrada dvorního lékárníka. Šlo o Karla IV. Angela z Florencie. Díky němu se také zahrada jmenovala tak, jak se jmenovala. Získala jméno Andělská zahrada. Byly zde pěstovány byliny, ale i zelenina a vinná réva. Mnozí historikové se domnívají, že se jedná o naší nejstarší botanickou zahradu. Od roku 1775 došlo k budování botanické zahrady na pražském Smíchově mezi několika ulicemi. Ulice se nazývaly: Matoušková, Kořenská, Preslová. Došlo k tomu v roce 1897-1898. Z tohoto místa pak došlo k přemístění zahrady do jiné ulice. Do ulice Na slupi. Tady se jedná o roky 1897-1898.
Asi nikdo nebude odporovat, když řeknu, že největší dominantou této ulice je Jindřišská věž. Jedná se o původní zvonici kostela, který se nazýval kostel sv. Jindřicha a svaté Kunhuty. Pokud nevíte, kde se tento kostel nacházel, poradím vám. Jedná se o rozhraní Jindřišské ulice a cíp Senovážného náměstí na Novém městě Pražském, konkrétně cíp, který se nachází na jihozápadě. Výška je bezmála šedesát šest metrů. Možná, že už někdo z vás ví, že se jedná o zvonici, která je nejvyšší volně stojící v našem hlavním městě, tedy v Praze. Jedná se také o tu nejvíce navštěvovanou památku v našem městě.
Něco k historii této zvonice. Sloh, ve kterém je postavena, je gotický. Stavba probíhala v 15. Století, v 70. Letech. Materiál byl z pískovce. Zvonice měla v té době dřevěnou střechu s břidlicovou krytinou. V této době patřila tato zvonice do správy Křižovníků s červenou hvězdou. I ostatní okolní pozemky byly majetkem toho řádu. Když byla Praha obléhána Švédy, složila tato věž jako vojenská strážnice.
V devatenáctém století došlo k rekonstrukci. Během několika málo let došlo k přestavbě věže. Návrh měl na starosti architekt Josef Mocker. Dnešní podoba věže je neogotická. Velká a opravdu důkladná rekonstrukce proběhla ve 20. Století. Konkrétně pak v 70. Letech. Došlo k úpravě věže a menší úpravy se týkaly i jiných částí stavby. Další rekonstrukce, nicméně mnohem menší, se pak konala před patnácti lety, v roce 2001. V posledním desátém patře došlo k výstavbě krásné vyhlídky, pro lehčí přechod mezi patry byl pak postaven i výtah.
To, že to je zvonice, znamená, že součástí budovy musí být zvony. Jedná se hned o několik zvonů. Nejstarší se nazývá Maria. Tento zvon vznikl už v roce 1518, tedy v šestnáctém století díky mistrovi Bartolomějovi. Ten největší se pak nazývá Jindřich a byl ulitý v roce 1680, tedy ve století sedmnáctém.
Hmotnost tohoto zvonu je neuvěřitelných 3350kg. Ještě se zde nachází jeden zvon. Dominik, který váží tisíc kilogramů a roku 1850 jej ulil člověk se jménem Bellmann.
