Kuriózní indoevropský jazyk. I tak se můžeme vyjádřit o velštině, pro kterou jsou příznačné zdánlivě nevyslovitelné po sobě jdoucí souhlásky. Velština je tak přímo jazykolamem mezi ostatními jazyky této jazykové rodiny. A jaká tedy velština vlastně je? Rozhodně se o ní nedá říct, že by byla podobná angličtině. Na první pohled obsahuje těžko vyslovitelná slova. Avšak sami Velšané říkají, že výslovnost je poměrně jednoduchá, protože každé písmeno má svou hlásku, většinou pouze jednu, nevyskytují se "němá" písmena jako v angličtině a všechny samohlásky existují v krátké a dlouhé variantě. Pojďte se s námi dále vydat po stopách vůbec nejstaršího jazyka v Británii.
Velština se vyvinula z jazyka Keltů, kteří se na území Británie usídlili někdy před dvěma a půl tisíci lety. Prvními doklady velštiny byla osobní jména v latinských nápisech pravděpodobně ze 7. století. Nejstarší nápis psaný velštinou je na kameni, který je v současné době ve farním kostele v Tywynu. První literární text sestává ze dvou souborů krátkých básní v rukopise z 9. století, který je znám jako Juvencus manuscript a je uchován v univerzitní knihovně v Cambridge. Rozhodujícím faktorem pro literární jazyk byl překlad bible od biskupa Williama Morgana. Morgan založil svůj jazyk na tradiční velšské poezii tak, jak se dochovala ve školách bardů, čímž vytvořil základy pro kultivovaný moderní literární jazyk.
Angličtina byla však základem. Ještě v 16. století, kdo chtěl pracovat ve veřejné správě, musel znát anglicky. Výnos z r. 1536, jímž byl Wales přičleněn k Anglii, určil, že žádná velšsky mluvící osoba nezíská místo v úřadu Královského dominia, „jestliže neužívá mluvy nebo jazyka anglického“. Většina mluvčích velštiny však angličtinu neznala, a tak se velština užívala u soudu. Minimální uznání velštiny proběhlo až Výnosem o velšských soudech z roku 1942, který zrušil paragraf listiny z r. 1536 a uzákonil, že velštinu u soudu lze používat „kteroukoli stranou nebo svědkem, který se domnívá, že by jinak byl z tohoto důvodu v jakékoli nevýhodě proto, že přirozeným jazykem jeho komunikace je velština“. Trvalo však další čtvrtstoletí, než se dosáhlo zásadního zlepšení oficiálního a právního statusu velštiny. Velštinu užívaly stále více oficiální i jiné orgány, od počátku 70. let se začaly užívat dvojjazyčné silniční značky a další veřejná označení namísto jen anglických verzí. V roce 1993 byl zřízen Velšský jazykový výbor, jehož funkcí bylo podporovat a usnadňovat užívání velšského jazyka a zajistit zásadu „že ve správě veřejných záležitostí a justice ve Walesu je třeba angličtinu a velštinu pokládat za rovnoprávné jazyky“.
V současné době se velština užívá v médiích jak v psané, tak i v mluvené podobě. Velký úspěch byl v roce 1982, po mohutné kampani, kdy bylo slavnostně zahájeno vysílání televizního kanálu S4C s 22 hodinami týdně. Tomuto projektu se v době vzniku nedávalo moc šancí na přežití, ale dnes je S4C stále v éteru, i když velké finanční náklady jej řadí mezi nejdotovanější televizní kanály na světě. Wales má i populární rozhlasovou stanici Radio Cymru a velšská nakladatelství ročně vydají několik set knih ve velštině.
Velština je keltský jazyk, kterým mluví přes půl milionu lidí ve Walesu. Kromě toho existují také významné velšsky mluvící skupiny emigrantů v Anglii, Severní Americe a dalších částech anglicky mluvícího světa. Za zmínku stojí také malá dvojjazyčná velšsko-španělská komunita v Patagonii, kde byla v r. 1865 založena kolonie. Vedle angličtiny je velština úředním jazykem ve Walesu.
Pokud se jedná o dialekty, přesná nářeční klasifikace neexistuje. Avšak již před sto lety významný keltolog sir John Rhys navrhl klasifikaci na čtyři hlavní dialekty, které pojmenoval podle keltských kmenů, které žily v určitých oblastech v prvních stoletích našeho letopočtu. Jedná se o dialekt venedotský na severozápadě, ordovický na severovýchodě, demetský na jihozápadě a silurský na jihovýchodě.
Pokud jsme na začátku mluvili o kuriózním jazyce s těžko vyslovitelnými slovy, uvedeme pro představu následující ukázku z Všeobecné deklarace lidských práv, jejíž začátek zní velšsky takto:
Mae pob bod dynol yn cael eu geni'n rhydd ac yn gydradd â'i gilydd mewn urddas a hawliau. Maent wedi'u geni â rheswm a chydwybod, a dylent weithredu mewn ysbryd cymodlon.
V překladu do češtiny ji lze přeložit následovně:
Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.
Pokud byste však toužili ještě po složitějších slovech, můžeme vám nabídnout název jednoho městečka a železniční stanice na severu Walesu, který zní Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch. V překladu do češtiny tento název znamená něco jako: „Kostel svaté Marie v roklině bílých lísek poblíž prudkého víru a kostela svatého Tysilia z červené jeskyně“. Nedávno byl tento název zapsán do Guinessovy knihy rekordů jako nejdelší název domény. Kromě toho je také velkým lákadlem pro turisty, kteří se nechávají fotit pod cedulí takto označeného nádraží.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vel%C5%A1tina
https://www.paladix.cz/clanky/jazykolam-zvany-walestina.html
