Slovanská jazyková skupina se rozdělují do tří základních větví: východoslovanské (ruský, běloruský, ukrajinský), západoslovanské (český, slovenský, polský, srbský), jihoslovanské jazyky (srbský, chorvatský, bulharský, slovinský a makedonský jazyk).
Přízvuk je v slovenštině fixován na první slabiku: Počasie bolo ťažko predvídať./Počasí bylo těžko předvídat. V slovenštině je v zásadě shodný volný slovosled. Jsou prakticky jen dvě pravidla, která musíme dodržovat v préteritě jsou slova "som" / "si" / "sme" / "ste" vždy na druhé pozici ve větě. Reflexivní pronomina "sa" / "si"jsou ve větě na druhé pozici. Slovenština patří mezi jazyky flektivní. To znamená, že skoro všechna slova mohou
měnit svou formu, a takto vyjadřují vztahy mezi sebou, nebo vyjadřují různé gramatické
jevy (čas, číslo, rod, pád atd.). Na tyto změny se nejčastěji používají prefixy, sufixy a
infixy, např .: ísť – odísť, okná- okien, moje knihy- v mojich knihách. Slovenština má fonetickou výslovnost, to znamená, že musíme vyslovit každé písmeno,
které je napsáno, a musíme napsat vše, co je vysloveno. Každé písmeno odpovídá jedné
hlásce, jejíž výslovnost se nemění. Slovenština nemá tzv. němé písmena, které se píší, ale nevyslovují.
Někdy je mezi češtinou a slovenštinou rozdíl v délce samohlásek (být - být, lípa - lípa, mísa - mísa, síla - síla, krásný - krásný) a někdy v pravopise (tygr - tygr, partyzán - partyzán, ženy spali - ženy spali, stoly stáli- stoly stály). Některé slova si nejsou vůbec podobná, např. názvy měsíců(január/leden, február/únor, marec/březen, apríl/duben, máj/květen, jún/červen, júl/červenec, august/srpen, september/září, október/říjen, november/listopad,
december/prosinec). Rozdíly jsou někdy i v rodě. Ve slovenštině jsou slova variant, rad, šál, Paríž, Izrael, Olomouc mužského rodu, zatímco v češtině jsou ženského (varianta, řada, šála, Paříž, Izrael, Olomouc). V slovenštině jsou slova páska, vzorka, snímka, torta, saláma, sála, reťaz ženského rodu, v češtině naopak mužského: pásek, vzorek, snímek, dort, salám, sál, řetěz. Slovenština má širší repertoár neurčitých a vymezovacích záměn než čeština; například české zájmeno někdo má slovenské ekvivalenty dakto, niekto, voľakto, zájmeno několik koresponduje se záměnami dakoľko, koľkosi, niekoľko, zopár, zájmeno něco má ekvivalenty dačo, niečo, čosi, voľačo,
Slovenština a čeština se neshodují ani ve vykání. Boli (plurál), by ste taký láskavý/taká láskavá a vysvetlili by ste mi to? – Byl/byla byste (plurál) tak laskav/á a vysvětlil byste mi to?
Slovenštině nejbližší jazyk je čeština, takže Češi a Slováci mohou bez problémů jeden druhému rozumět. Slovenština má oproti češtině poněkud složitější a konzervativnější hláskový systém. Rozdíly plynou zejména ze skutečnosti, že ve slovenštině neproběhly určité změny typické pro současnou češtinu. Po stránce morfologické je slovenština v mnoha ohledech jednodušší než čeština, jejíž mluvnice je často komplikovanější, zejména ve spisovné češtině. To je dáno mj. i tím, že spisovná slovenština byla kodifikována později než spisovná čeština, jež v mnohém ustrnula v dřívějším stavu a neodráží vývoj mluveného jazyka, zejména tzv. obecné češtiny. Slovenština je mnohdy progresivnější při zdomácňování pravopisu přejatých slov. V češtině jsou častější dublety (dvojí tvary). Například je možné psát slova s příponou -ismus (tato podoba se považuje za základní) také v souladu s výslovností -izmus. Ve slovenštině je pouze podoba -izmus.
Sokolová, M. – Musilová, K. –Slančová, D.: Slovenčina a čeština (Synchrónne porovnanie s cvičeniami) (2005). Bratislava: Univerzita Komenského.
Mistrík, J. (1994): Gramatika slovenčiny. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo.
Dratva, T. (1997): Základy slovenskej gramatiky pre dobrovoľníkov Peace Corps. Bratislava: Peace Corps.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rozd%C3%ADly_mezi_%C4%8De%C5%A1tinou_a_sloven%C5%A1tinou
