Slovanské jazyky se rozdělují do tří základních skupin: východoslovanské jazyky (ruský, běloruský, ukrajinský), západoslovanské jazyky (český, slovenský, polský, srbský), jihoslovanské jazyky (srbský, chorvatský, bulharský, slovinský a makedonský jazyk).
Přízvuk je v slovenštině fixován na první slabiku: Počasie bolo ťažko predvídať./Počasí bylo těžko předvídat. V slovenštině je v zásadě shodný volný slovosled. Jsou prakticky jen dvě pravidla, která musíme dodržovat v préteritě jsou slova "som" / "si" / "sme" / "ste" vždy na druhé pozici ve větě. Reflexivní pronomina "sa" / "si"jsou ve větě na druhé pozici. Slovenština patří mezi jazyky flektivní. To znamená, že skoro všechna slova mohou
měnit svou formu, a takto vyjadřují vztahy mezi sebou, nebo vyjadřují různé gramatické
jevy (čas, číslo, rod, pád atd.). Na tyto změny se nejčastěji používají prefixy, sufixy a
infixy, např .: ísť – odísť, okná- okien, moje knihy- v mojich knihách. Slovenština má fonetickou výslovnost, to znamená, že musíme vyslovit každé písmeno,
které je napsáno, a musíme napsat vše, co je vysloveno. Každé písmeno odpovídá jedné
hlásce, jejíž výslovnost se nemění. Slovenština nemá tzv. němé písmena, které se píší, ale nevyslovují.
Někdy je mezi češtinou a slovenštinou rozdíl v délce samohlásek (být - být, lípa - lípa, mísa - mísa, síla - síla, krásný - krásný) a někdy v pravopise (tygr - tygr, partyzán - partyzán, ženy spali - ženy spali, stoly stáli- stoly stály). Některé slova si nejsou vůbec podobná, např. názvy měsíců(január/leden, február/únor, marec/březen, apríl/duben, máj/květen, jún/červen, júl/červenec, august/srpen, september/září, október/říjen, november/listopad,
december/prosinec). Rozdíly jsou někdy i v rodě. Ve slovenštině jsou slova variant, rad, šál, Paríž, Izrael, Olomouc mužského rodu, zatímco v češtině jsou ženského (varianta, řada, šála, Paříž, Izrael, Olomouc). V slovenštině jsou slova páska, vzorka, snímka, torta, saláma, sála, reťaz ženského rodu, v češtině naopak mužského: pásek, vzorek, snímek, dort, salám, sál, řetěz. Slovenština má širší repertoár neurčitých a vymezovacích záměn než čeština; například české zájmeno někdo má slovenské ekvivalenty dakto, niekto, voľakto, zájmeno několik koresponduje se záměnami dakoľko, koľkosi, niekoľko, zopár, zájmeno něco má ekvivalenty dačo, niečo, čosi, voľačo, zájmeno žádný, nikdo může odpovídat záměnám nijaký, žiaden, žiadny, nikto, nik atd.
Slovenština a čeština se neshodují ani ve vykání. Boli (plurál), by ste taký láskavý/taká láskavá a vysvetlili by ste mi to? – Byl/byla byste (plurál) tak laskav/á a vysvětlil byste mi to?
Slovenštině nejbližší jazyk je čeština, takže Češi a Slováci mohou bez problémů jeden druhému rozumět. Slovenština má oproti češtině poněkud složitější a konzervativnější hláskový systém. Rozdíly plynou zejména ze skutečnosti, že ve slovenštině neproběhly určité změny typické pro současnou češtinu. Po stránce morfologické je slovenština v mnoha ohledech jednodušší než čeština, jejíž mluvnice je často komplikovanější, zejména ve spisovné češtině. To je dáno mj. i tím, že spisovná slovenština byla kodifikována později než spisovná čeština, jež v mnohém ustrnula v dřívějším stavu a neodráží vývoj mluveného jazyka, zejména tzv. obecné češtiny. Slovenština je mnohdy progresivnější při zdomácňování pravopisu přejatých slov. V češtině jsou častější dublety (dvojí tvary). Například je možné psát slova s příponou -ismus (tato podoba se považuje za základní) také v souladu s výslovností -izmus. Ve slovenštině je pouze podoba -izmus.
Sokolová, M. – Musilová, K. –Slančová, D.: Slovenčina a čeština (Synchrónne porovnanie s cvičeniami) (2005). Bratislava: Univerzita Komenského.
Mistrík, J. (1994): Gramatika slovenčiny. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo.
Dratva, T. (1997): Základy slovenskej gramatiky pre dobrovoľníkov Peace Corps. Bratislava: Peace Corps.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rozd%C3%ADly_mezi_%C4%8De%C5%A1tinou_a_sloven%C5%A1tinou
