Nejasná historie, boje mezi latinkou a cyrilicí, kombinace románského a slovanského jazyka - to je rumunština, jazyk obyvatel sídlících na hraničním území mezi západní a východní kulturou. Pojďte se s námi podívat blíže na jazyk, kterým se mluví v zemi opředeném tolika strašidelnými historkami.
Ještě před naším letopočtem bylo území dnešního Rumunska osídleno indoevropskými Dáky, jejichž jazykem byla dákothráčtina. Dácký jazyk se dochoval hlavně v podobě jmen, botanických názvů, názvů měst a osad. Roku 106 zřídil císař Traianus z tohoto území římskou provincii. Její přesné hranice nejsou známy, ale Dácie zřejmě zahrnovala dnešní Valašsko, Oltenii, Banát a pravděpodobně jižní část Transylvánie a část Moldavska. V této době se tu prosadila lidová, neboli vulgární latina (v překladu latino volgare). Vzhledem však k neustálým bojům s kmeny a národy, jako byli svobodní Dákové a Gótové, se římská armáda i administrativa stáhla z této oblasti. Co se dále dělo s romanizovaným obyvatelstvem a jeho jazykem není zcela jasné. Podle jedné teorie prý romanizované obyvatelstvo tuto oblast opustilo, usídlilo se někde na jihu od Dunaje a o mnoho let později, někdy v 11. a 12. století, se pak vrátilo zpět do Transylvánie. Podle jiné teorie prý v oné oblasti zůstala minimálně část venkovského obyvatelstva, která tak zajistila kontinuitu nepřerušené jazykové tradice.
Ať už to bylo jakkoliv, jisté je, že se rumunština vyvíjela jinak než ostatní románské jazyky. Zatímco západní románské jazyky existovaly v kontextu katolické církve a latiny, na rumunštinu silně zapůsobila pravoslavná církev, řečtina, slovanské jazyky a osmanská říše.
Za nejstarší zapsaný rumunský text se považuje věta z r. 583 v jedné byzantské kronice vyprávějící o vojenské expedici proti Avarům, která zní:
„Torna, torna, fratre!“, což v překladu znamená
„Obrať se, obrať se, bratře!“
Tuto větu měl vyslovit mezkař doprovázející byzantská vojska, kterou zavolal na společníka, když uviděl, že z mezka spadl náklad.
Kromě této věty se zachovala jednotlivá rumunská vlastní jména uváděná ve slovanských středověkých textech. První rumunský obsáhlejší text je až z roku 1521. Je to dopis šlechtice Neacsu z Cămpulungu na městskou radu v Brasově ve sv. Transylvánii. Obsahuje varování, že sultán vyrazil ze Sofie a že jeho lodě plují po Dunaji. Z následujících 40 let se nedochoval žádný další pramen. Ke konci století se ale už objevily některé právní listiny, dopisy apod. Co je však podstatné pro vývoj rumunštiny, jsou překlady slovanských biblických textů.
Nejstarší dochovaná původní literární díla pocházejí až ze 17. století. Jednalo se o kroniky, básně, zprávy o cestách a především překlad bible, tzv. Bukurešťská bible.
Dnes je rumunština jazykem založeným především na dialektu Valašska a hlavního města Bukurešti. Rumunsky (limba română) se mluví především v Rumunsku, v oblasti Vojvodina v Srbsku a v Moldavsku, kde se z historických a politických důvodů nazývá moldavština (Limba moldovenească). Kromě toho žije početná rumunská menšina na Ukrajině a malá menšina i v Maďarsku. Mnoho přistěhovalců žije také v severní Americe, v Izraeli (v obou těchto zemích vychází i periodický tisk v rumunštině) a v Austrálii. Celkově hovoří rumunským jazykem asi 25 až 26 milionů mluvčích. Rumunština je tedy úředním jazykem v Rumunsku a Moldávii a je zároveň jedním z oficiálních jazyků Evropské unie.
Často se uvádí, že rumunština má čtyři dialekty. Odlišné rysy těchto dialektů jsou však takového rázu, že je možné je dokonce považovat za zvláštní jazyky. Jedná se o dákorumunštinu, tj. rumunštinu ve vlastním Rumunsku a v přilehlých oblastech, především v Moldavské republice, dále je to istrorumunština, kterou mluví asi 1000 lidí v chorvatské Istrii, aromunština nebo také makedorumunština, kterým mluví menšiny v Řecku, Albánii, Srbsku, Makedonii a Bulharsku a konečně meglenorumunština, kterým mluví zhruba 15000 lidí v Řecku. Uživatelé istrorumunštiny, aromunštiny a meglenorumunštiny byli původně kočovní horští pastevci. Tyto tři dialekty se vždy užívaly na malých, stále se zmenšujících územích. Pouze dákorumunským dialektem se trvale mluvilo na rozsáhlém a souvislém území. Z tohoto dialektu také později vznikla spisovná rumunština.
V dnešní rumunštině existuje asi 300 slov, která jsou dáckého původu, jako např. balaur (drak, příšera), mal (břeh, pobřeží), vatră (ohniště, krb). Nejméně 20% slovní zásoby tvoří slova slovanského původu, přičemž velký počet těchto slov patří do základního slovního fondu. To bylo dáno těsnými kontakty se sousedními národy, zvláště Bulhary, Srby, Poláky, Ukrajinci a zejména Rusy. Sem patří vysoce frekventovaná slova jako ceas (hodina), gâscă (husa), gat (hrdlo), glas (hlas), iubi (milovat), nevastă (žena), nevoie (potřeba), otet (ocet), pod (most), pridvor (veranda), prieten (přítel), primejdie (nebezpečí), sfânt (svatý), slugă (sluha), smântană (smetana), sută (sto), târg (trh, tržiště), trăi (žít), zapadă (sníh) aj. Rumunština dále převzala slova z řečtiny, např. buzunar (kapsa), proaspăt (čerstvý), trandafir (růže), z maďarštiny cheltui (plýtvat, utrácet), făgădui (slíbit), fel (druh), gând (myšlenka), oras (město), z turečtiny cafea (káva), cioban (pastýř), dusman (nepřítel), papuc (pantofel), z němčiny cartof (brambor), chelner (číšník). Během 19. a 20 století bylo přejato mnoho slov ze západoevropských jazyků, zvláště z francouzštiny, například ambalá (zabalit, avion (letadlo), birou (psací stůl, úřad), creion (tužka), teren (terén) a z angličtiny, jako například computer, gem (džem), manager, meci (utkání), standard apod.
Jak jsme se již výše zmínili, rumunský jazyk se vyvinul z lidové latiny, a proto má mnoho slov společných s latinou a tedy i s jinými románskými jazyky. Uvádí se, že v současné době je největší podobnost s italštinou na 77%, s francouzštinou, katalánštinou, portugalštinou, rétorománštinou a španělštinou pokaždé vždy nad 70%. Pro porovnání podobností a rozdílů s ostatními románskými jazyky zkuste porovnat větu, která v češtině zní:
Ona vždy zavírá okno před večeří.
Ea semper fenestram claudit antequam cenet. (vulgární latina)
Fenestra clausa femina cenat. (klasická latina)
Ea închide întotdeauna fereastra înainte de a cina. (rumunština)
Lei chiude sempre la finestra prima di cenare. (italština)
Elle ferme toujours la fenêtre avant le dîner. (francouzština)
Ella sempre tanca la finestra abans de sopar. (katalánština)
Ella siempre cierra la ventana antes de cenar. (španělština)
Ela sempre fecha a janela antes de jantar. (portugalština)
A ještě k zápisu rumunštiny. Pro její zápis se v 16.-19. století běžně užívala cyrilice, ale již koncem 16. století se latinka objevila v některých rumunských textech z Transylvánie, která byla pod maďarským panstvím a latinky se tu tedy užívalo od počátku. Odtud také vyšla snaha o vytvoření společného spisovného jazyka pro všechny oblasti, kde se mluví rumunsky. O vítězství latinky nad cyrilicí se značně zasloužila tzv. Transylvánská škola, kterou tvořila skupina mladých vzdělanců, kteří poukazovali na latinský původ rumunského lidu a jeho jazyka. S tím souvisela i snaha o takový zápis, který by se opíral o zásady historické a etymologické namísto fonetických. Takové extrémní hledisko se však v praxi nezdařilo a v roce 1881 Rumunská akademie rozhodla ve prospěch fonetických zásad s jistými ústupky v etymologii. Ještě před rokem 1989 byla v Basarábii, která byla součástí Sovětského svazu, zavedena ruská azbuka, avšak po vyhlášení nezávislosti Moldavska byla i zde zavedena latinka.
Na závěr se ještě zmíníme o tom, že Rumunsko není pro Čechy až tak cizí, jak by se mohlo na první pohled zdát. Možná jste už totiž slyšeli o oblasti na jihozápadě Rumunska nazývané Banát. Zde žije česká menšina, která zde založila několik vesnic. Čeští přistěhovalci, kteří se nazývají počeštělým rumunským výrazem Pémové, přišli do těchto míst někdy ve 20. letech 19. století za vidinou dobře placené práce. Přestože se jejich očekávání nenaplnila, zůstali v Banátu již natrvalo a dodnes si zachovávají svou osobitost, své tradice a samozřejmě také svůj český jazyk.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rumun%C5%A1tina
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ban%C3%A1t
https://cs.wikipedia.org/wiki/Moldav%C5%A1tina
